Choď na obsah Choď na menu
 


ANNA ŚWIRSZCZYŃSKA

swirszczynska_1000.jpg

 

ANNA ŚWIRSZCZYŃSKA

(*7 Februáar je 1909  Varšava , 30 September 1984 Krakov )

 

 

 

 

 

Poľská poetka, dramatička, prozaič diela sa zaoberali témami vrátane jej skúseností počas druhej svetovej vojny , materstva, ženského tela a zmyselnosti. Vyrastala v chudobe ako dcéra umelca. V 30. rokoch začala publikovať svoje básne. Počas nacistickej okupácie Poľska sa stala členkou poľského odbojového hnutia a bola vojenská sestra počas Varšavského povstania . Napísala pre podzemné publikácie a raz čakala 60 minút na popravu. Jej skúsenosti počas vojny silne ovplyvnili jej poéziu.. Rovnako úprimne píše o ženskom tele v rôznych fázach života.

 

 

 

Pověz mi

 

Pověz mi, nejmilejší na světě, 

teď, když poslouchám, 

jak ti bije srdce, 

když piju z pramínku tepla 

na tvé šíji, 

když se na tebe dívám, 

jako bys byl úplně průzračný, 

a vidím každou tvoji myšlenku 

a vím, 

že bys za mě umřel, 

kdyby to bylo zapotřebí - 

pověz mi teď, 

jestli my dva jsme nejšťastnější 

ze všech lidí, 

anebo jsme ti nejnešťastnějsí.

 

 

Já protestuji

 

Umírání 

je práce nejtěžší 

ze všech. 

 

Staří a nemocní 

by od ní měli být osvobozeni.

 

 

Mateřstvíf8248018c975fb387a163f31c19cc8af.jpg

 

Porodila jsem život. 

Vyšel z mých útrob, křičel 

i žádá ode mne obětování mého života 

jak božstvo Aztéků. 

Nakláním se nad malou panenkou, 

díváme se na sebe 

čtveřicí očí 

 

Nedám se obměkčit žádnými řečmi, 

nebudu vajíčkem které ty rozbiješ, 

až se rozběhneš do světa, 

já budu lávkou, po které přejdeš k vlastnímu životu. 

Budu se bránit. 

 

Nakláním se nad malou panenkou, 

pozoruji 

drobný pohyb drobného prstíku, 

který ještě tak nedávno byl ve mně, 

v kterém teče pod tenkou kůží 

má vlastní krev. 

A teď mě zalévá 

vysoká, světlá vlna 

pokory. 

A bezmocně se topím. 

 

Copak to sama sebe tolik uctívám 

v plodu vlastního těla, 

copak to sama sebe obětuji 

lidožroutskému božstvu instinktu? 

Kde vezmu sílu vzepřít se 

tomu, co je tak strašné slabé? 

 

Potřebná malé panence jak vzduch, 

nechám se bez odporu polknout láskou 

nechám se polykat jak vzduch 

jejím drobným, životachtivým plicím.

 

 

Vděčnost botám

 

Jsem bezvýznamná. 

Nikdy na to nezapomínám. 

Chodím jak bezvýznamný člověk, 

sedím jak bezvýznamný člověk, 

myju se, spím a jím 

naprosto bezvýznamně. 

 

To asi proto, že jsem v dětství 

vždycky mívala roztrhané boty. 

 

Díky těm botám přivítám bez překvapení 

v jedné docela bezvýznamné chvíli 

bezvýznamný fakt oficiálního přechodu 

do stavu hromadné bezvýznamnosti.

 

 

(Jestem napełniona miłością)

Autorem utworu jest ANNA ŚWIRSZCZYŃSKA

Je­stem na­peł­nio­na mi­ło­ścią, 

jak wiel­kie drze­wo wia­trem, 

jak gąb­ka oce­anem, 

jak wiel­kie ży­cie cier­pie­niem, 

jak czas śmier­cią.

 

 

Intensywność atmosfery

Autorem utworu jest ANNA ŚWIRSZCZYŃSKA

Dzi­siaj bę­dzie moje we­se­le 

z dia­błem. 

Scho­dzę na dno świa­ta, 

siar­ka i smo­ła, in­ten­syw­ność tej at­mos­fe­ry 

dła­wi mnie i za­chwy­ca. 

 

Oto moja ja­ski­nia, 

po­sła­nie z plu­ga­wej skó­ry. 

Na każ­dym miej­scu 

mego cia­ła, gdzie były two­je usta, 

będą te­raz usta 

po­two­ra. 

 

Pa­rzą mnie, krzy­czę. 

Ich ogni­sty do­tyk 

wy­pa­la prze­szłość. 

 

Dzie­wi­cza w ob­ję­ciach dia­bła 

śmie­ję się ci­cho.

 

 

 
 



Štatistiky

Online: 2
Celkom: 84789
Mesiac: 5948
Deň: 196