Choď na obsah Choď na menu
 


gregorycorso_newbioimage_credit-iranowinksi.png

 

gregory_corso_ill_artlibre_jnl.png

 

 

 

GREGORY CORSO

* 26. marec 1930 New York  – † 17. január 2001 Robbinsdale, Minnesota)

 

 

 

 

 

Rodným menom Gregory Nunzio Corso, americký básnik a prozaik, účastník Beat generation.  roku 1980 reprezentoval USA na básnickej olympiáde v Londýne vo Westminster Abbey.

Narodil sa mladým talianskym rodičom v tínedžerskom veku. Čoskoro sa však jeho matka odsťahovala od rodiny, čím poznačila vývoj malého syna. Otec ho dal do pestúnskej starostlivosti Jeho najobľúbenejšia veta bola "Mal som ťa spláchnuť do záchoda." Putoval z jednej pestúnskej rodiny do druhej, niekoľkokrát ušiel z domov pestúnov, ocitol sa v polepšovni a nakoniec zakotvil v psychiatrickej liečebni. V sedemnástich rokoch ho odsúdili na tri roky väzenia za krádež. Práve vo väzení začal tam písať. Pracoval ako robotník v textilnej továrni, v novinách a ako námorník. Osud túlavého bítnika vylepšilo jeho neoficiálne štúdium na Harvardskej univerzite, kde mu s finančnou pomocou priateľov vyšla v 1952 jeho debutová zbierka básní The Vestal Lady on Brattle and Other Poems (Panenská dáma na ulici Brattle a iné básne). V roku 1951 pracoval cez deň v obchode s textilom a v noci v bare, kde mu umožnili lesbické majiteľky písať poéziu. Tu sa zoznámil s Allenom Ginsbergom. Ginsberg si pozrel jeho básne a označil ich ako „duchovne otrávené.“ Bol prijatý do krúžku bítnikov ako najmladší insajder spolu s Kerouacom, Ginsbergom a Burroughsom. Umelecké impulzy k písaniu čerpal u Shelleyho, Marlowa a Chattertona. Poézia sa mu stala nástrojom zmeny spoločnosti. Odišiel bývať do San Francisca, kde sa zúčastňoval života v bítnickom hnutí.  Zomrel na rakovinu . 

Povedali o ňom:

Gregory Corso je posledný veľký hlas pôvodnej beatnickej vzbury. Nikdy nebol odvodený, nikdy literárny, nikdy nič iné okrem vlastnej surovej podstaty. Gregory je skutočný americký naivista stvorený z plných úst šialeného jazyka, ktorého poézia je hodená do sveta ako falošné kocky. Gregorio z Horáciovej ulice, ave, ave... (citát: Lawrence Ferlinghetti)

 

...Raz som sa Gregoryho spýtal, v čom podľa neho spočíva jeho prínos do poézie. V tom, odvetil, že som spojil formy a metrá klasického verša so súčasným hovorovým jazykom ulice. (citát: Raymond Foye)

 

Ak Ginsberg, Kerouac a Burroughs boli tromi mušketiermi hnutia, Corso bol ich d´Artagnan. (If Ginsberg, Kerouac, and Burroughs were the Three Musketeers of the movement, Corso was their D'Artagnan.) (spisovateľ Ted Morgan)

 

 

 

 

Gregory Corso, poet

 

 

Napísané v predvečer mojich 32. narodenín 220px-beatgenerationloc.jpg

pomalá hĺbavá spontánna báseň

Mám 32 rokov

a konečne vyzerám na svoj vek, ak nie na viac.

Je dobrá tvár, čo už nie je chlapčenská?

Mám dojem, že stučnela. A vlasy,

tie sa mi už prestali skrúcať. Mám veľký nos?

Pery sú stále rovnaké.

A zrak, ach, zrak sa mi v jednom kuse zlepšuje.

32 a bez ženy, bezdetný; byť bezdetný bolí,

ale času dosť.

Už nestváram kraviny.

A preto musím počúvať od takzvaných priateľov:

„Zmenil si sa. Býval si taký blázon, taký úžasný.“

Necítia sa so mnou dobre, keď som vážny.

Nech si idú do Radio City Music Hall.

32; videl som celú Európu, stretol milióny ľudí;

pre niektorých bol úžasný, pre iných zas hrozný.

Pamätám sa, ako som na svoje 31. narodeniny vykríkol:

„Keď si tak pomyslím, že ma možno čaká ďalších 31 rokov!“

Tohto roku nemám ten pocit.

Mám pocit, že chcem byť múdry, bielovlasý a sedieť vo veľkej knižnici 

v hlbokom kresle pri kozube.

Ďalší rok, keď som nič neukradol!

Ja som vám prestal kradnúť!

Ale stále ešte sem-tam klamem

a stále som nehanebný, no zahanbený, keď príde

na to pýtať peniaze,

32 rokov a štyri tvrdé skutočné veselé smutné zlé nádherné 

zbierky básní

– svet mi dlhuje milión dolárov.

 

Myslím, že som prežil 32 riadne švihnutých rokov.

A nemal som čo hovoriť ani do jedného z nich.

Nemal som na výber z dvoch ciest; ak by som bol mal,

nepochybne by som si bol vybral obe.

Hoviem si v myšlienke, že náhodou som nad vodou.

Kľúč k tomu je azda v mojom bezostyšnom vyhlásení:

„Som dobrým príkladom toho, že jestvuje niečo ako povolaná duša.“

Milujem poéziu, pretože ma učí láske

a dáva mi život.

A zo všetkých tých ohňov, ktoré vo mne zhasínajú,

je jeden, čo horí ako slnko;

možno mi nespríjemňuje osobný život,

vzťah k ľuďom

či správanie k spoločnosti,

ale hovorí mi, že moja duša má tieň.

 

 

 

   A   D  I  O   

 

 

a2426b3a7183a613ad02d63b648a177c.jpegRozhovor dvoch výrobcov bábik

Nedávajme už viac oči.

Somarina!

Dávajme miesto nich plechovky.

Povedz, že nabudúce už budú bez úst.

Bez úst; prečo nie?

Blázon! Blázon!

Kúsok hadice a dosť.

A čo nos?

Stolička je lepšia.

Stolička miesto nosa!?

Alebo dve stoličky miesto uší.

Blázon! Blázon! Blázon!

A čo tak kufre miesto nôh a rúk?

Kufre?

Áno, a čo tak schodište miesto tela?

Blázon! Blázon! Blázon!

Ty brďo! a miesto vlasov by sme mohli dávať výlevku.

Hmmmm, a miesto šiat by sme mohli dávať funebrácky voz.

Super!

Jasné, a miesto klobúka by sme mohli dávať múr.

Super! Super! Och, Alberto, milujem ťa!

A miesto nechtov na rukách by sme mohli dávať dostihové dráhy.

Áno, a miesto nechtov na nohách – čo tak matrace?

A obočie, mohli by sme dávať letecké bomby.

Ach, Alberto, a pančuchy, a čo pančuchy?

Čo čo pančuchy? Vždy sa predsa nájdu dáke opustené farmy.

 

 

Poems by Gregory Corso

 

 

Manželství

Mám se oženit? Mám začít sekat dobrotu?

Obloudit holku ze sousedství

sametovým kvádrem a faustovskou kapucou?

Nechodit s ní do biografů ale na hřbitovy

vykládat jí o koupelích vlkodlaků a štěbencích z démonologie

pak po ní toužit a líbat ji a všecky ty předehry

a ona mi dovolí jenom "vocuď až pocuď" a já vím proč to dělá

nenamíchnu se neřeknu Musíš mít cit! Mít cit to je nádhera!

Popadnu ji ale do náruče

opřu se o starý nahnutý náhrobní kámen

a celou noc do ní budu hučet     souhvězdí na nebi -

 

Až mě představí svým rodičům

a budu tam stát jak kdybych spolknul lineál, konečně učesaný,

    přiškrcený kravatou

mám si sednout s koleny u sebe na rozvrzané kanape

a nezeptat se jich Kudy se tu jde na klozet?

Jak můžu cítit něco jiného když takový jsem

a často myslívám na mýdlo značky Flash Gordon -

Ta hrůza pro mladého muže

sedět před celou rodinou a celá rodina si myslí

Toho člověka jsme tu nikdá neviděli! Chce si vzít naši

Máry Lou!

Když vypiju čaj a sním domácí koláče zeptají  se mě

Čímpak se živíte?

Mám jim to říct? Nevyrazej se mnou dveře?

Řeknou No dobře tak se vemte, pravda ztrácíme dceru

ale zato budem mít nového syna -

A mám se jich zeptat Kudy se tu jde na klozet?

Ach bože a potom ta svatba! Celá rodina a všecky

její kamarádky

a mých kámošů jen pár všichni zarostlí jak staří chmatáci

a s jedinou starostí kdy už se nudou moct vrhnout na jídlo a pití

A ten páter! vejrá na mě jako by mě načapal s rukama

pod lavicí

a vyptává se Berete si zde přítomnou

za svou pravou a jedinou manželku?

A já celý zpitomělý z toho co mám říct řeknu Ježkovy voči!

Dám nevěstě pusu a všichni ti fotři mě budou plácat po zádech

Teďka je tvoje! Se vším všudy! Rozumíš, mladej? He! He! He!

 

d5b58a51878d022be999c531feb17da5.jpeg

A je jim vidět na očích

jak v nich ty nestoudné líbánky pokračují -

Pak  všecky ty nesmysly to házení rejže řinčení plechovek

a střevíce

Niagarské vodopády! Jsou nás fůry! Novomanželů!

Novomanželek! Pugétů! Bonboniér!

Všichni si to hrnou do útulných hotýlků

Všichni mají na dnešní noc stejný program

Lhostejný ouřada v recepci ví co se bude dít

Páprdové v hotelové hale to vědí

Chlápek od vejtahu co si hvízdá to ví

Umrkaný pikolík to ví

Každý to ví! Mám tisíc chutí vůbec nic nedělat!

Zůstat celou noc vzhůru! Kouknout se tomu z recepce do očí

pěkně zblízka!

Zařvat: Kašlu vám na vaše líbánky! Kašlu vám na vaše líbánky!

lítat jak cvok po těch nejvyšších apartmá

a křičet Houbeles! To zrovna! Až naprší a uschne!

Chtěl bych žít nevždycky v Niagáře! v temné jeskyni

pod vodopády

tam bych chtěl sedět já Šílený líbánkář

a kout tam plány na rozbití manželství, já metla bigamie

světec rozvodů -

 

Gregory Corso - Bomb

 

2c87158eef35c9d8dcfc60a837ee159e.jpeg

 

Ale měl bych se oženit měl bych začít sekat dobrotu

Ta lahoda přijít domů a najít ji tam

sednout si ke kamnům zatímco ona šuká po kuchyňce

v zástěrce mladá a rozkošná a chce mít moje dítě

a je se mnou tak šťastná že připálí roštěnku

a přiběhne s brekem a já vstanu z fotrovského ušáku

a řeknu Kruťaj brko! Hrome dome! To je peklo!

Můj bože já bych byl manžel! Fakt, měl bych se oženit!

čeká mě tolik práce! jako vlézt pozdě v noci do baráku

k panu Jonesovi

a zaházet mu golfové hole norskými knihami z roku 1920

Nebo pověsit Rimbaudův portrét na žací strojek

Nebo polepit celý tyčkový plot

známkami z Tannu Tuva

Nebo chytit paní Beránkovou až přijde vybírat

na místní chudé

a sdělit jí Na nebi se zjevují neblahá znamení!

A až přijde starosta abych pro něho hlasoval říct mu

Kdy už jednou lidem zakážete zabíjet velryby?

A až přijde mlékař nechat mu v láhvi lístek

Prášek z tučňáka, přineste prášek z tučňáka, chci prášek

z tučňáka -

 

Ale kdybych se přece jen oženil a bylo to v Connecticutu

a sněžilo

a jí se narodilo dítě a já stál jak stín

po probděné bezesné noci s hlavou opřenou o tiché okno

v té nejbanálnější situaci

třesoucího se muže

obtěžkaného  vědomím viny že nedal vyčistit šaty

a věřil si polévku z římských mincí -

Ach jaké by to bylo!

Určitě bych mu místo dudlíka dal gumového Tacita

Místo chřestítka pytlík rozbitých gramofonových desek

s Bachem

Della Francesca bych mu připíchal kolem dokola na postýlku

Na slintáček bych mu vyšil řeckou abecedu

a místo ohrádky bych mu postavil Parthenón bez střechy -

 

Moc tomu nevěřím že by ze mne  byl takový otec

kdepak já venkov kdepak já sníh kdepak já tiché okno

takhle žhavý smradlavý přecpaný New York

sedm pater nahoru, ve zdech štěnice a krysy

a tlustá Brunhilde ječící od brambor Koukej mazat

hledat si práci!

A pět spratků s nudlemi u nosů

 zamilovaných do baseballu

A všichni ti bezzubí sousedé s přeschlými vlasy

jak na sabatech čarodějnic z osmnáctého století

co k nám mermomocí chtějí chodit koukat na televizi

Domácí vymáhá činži

Hokynářovi Na Modrý Kříž Za Proud a za plyn

Na Kolumbovy rytíře

Ani nápad že bych se mohl natáhnout a snít Jo kdepak snít

takhle telefon

a ta pekelná parkoviště -

Ne! Neměl bych se ženit nikdy bych se neměl ženit!

Když si ale představím že bych si vzal

krásnou intelektuálku

vysokou a bledou v elegantních černých šatech

s dlouhými černými rukavicemi

 

 

fd28e4ff6bdd5e703ddbda71125cf988f620d99c.jpeg

 

 
 



Štatistiky

Online: 4
Celkom: 101701
Mesiac: 5192
Deň: 169