Choď na obsah Choď na menu
 


NÂZIM HIKMET

nazimhikmetran.jpg

 

 

NÂZIM HIKMET

 

* 15. januára 1902 Salonica, Osmanská ríša (dnes Solún, Grécko) - † † 3. júna 1963 Moskva, ZSSR

 

 

Pseudonym Orhan Selim. Turecký básnik, dramatik, románopisec, scenárista, režisér. Patril k najvýznamnejším predstaviteľom avantgardy v Turecku. V 20. rokoch sa zúčastnil tureckej vojny za nezávislosť. Potom odišiel do ZSSR študovať. Vrátil sa ako presvedčený komunista. Bbol niekoľkokrát väznený, najdlhšie trvalo desať rokov. Za jeho oslobodenie viedli kampaň Pablo Picasso alebo Jean-Paul Sartre. Po prepustení odišiel t do exilu v ZSSR, kde aj zomrel a je pochovaný. Nikdy sa nezriekol tureckej národnosti a neprestal písať turecky. Dnes je v Turecku vnímaný ako národný klasik. Bol ovplyvnený V Majakovským a futurizmom. Veľa jeho básní zhudobnil. Písal aj divadelné hry, napísal aj jeden román.

 

806x378-nazim-hikmet-ran-kimdir-ne-zaman-oldu-nazim-hikmet-siirleri-ve-sozleri-ile-aniliyor-1547558152039.jpg

 

Dvacáté století

- Dnes usnout

a probudit se, milý , za sto let... -

-Ó ne

Já desertérem nebudu

Nebojím se svého století

Mé století nešťastné

rudnoucí ze studu

Mé století odvážné

velké

hrdinné

Nelituji, že jsem příliš brzo spatřil svět.

 

Já synem věku dvacátého

Hrdě se zvu

A žít mi stačí teď kdy v řadách lidu svého

Za lepší svět se rvu...

- Za sto let, milý...

- Ne , mnohem dříve - všem navzdory

Mé století umírající

Mé století znovu se rodící

Mé století, jehož poslední dny budou krásné

Má strašná noci rvaná křikem hrůz a prokletí

Jako oči tvoje, milá, rozzáří se sluncem

moje století.

 

Angina Pectoris 557880-image-1492673866.55741.jpg

Doktore, je-li půlka mého srdce tady,

Ta druhá pak se toulá po Číně,

Je na pochodu k Žluté řece, u Armády

A denně v jitřní hodině

Je každého dne ráno

V Řecku popravováno.

 

A pak - to spí již moje cela

Když ve vězeňské nemocnici vše se odmlčí.

Pak doktore, mé srdce vyjde z těla

Na návštěvu do istanbulských chatrčí

 

A pak ,doktore, již deset je to let

Co nemám nic - již všechno rozdáno je -

A svému ubohému lidu chci dát naposled

Jen rudé jablko - jen srdce svoje.

 

Dívám se do noci za mřížemi své cely

A třebas vězeňské zdi mou hruď zastavěly,

Mé srdce bije svitem hvězdy na obzoru.

 

A z toho všeho doktore,

Ne z arteriosklerosy a roků v kriminále

Mám, co jste nazval angina pectoris.

 

Kozmosda bizden başka düşünen var mı?

 

 

Je krásné myslet na tebe

Je krásné myslet na tebe.

Ve vřavě smrti i vítězství,

myslet na tebe ve vězení

a k tomu mít přes čtyřicet.

 

Je krásné myslet na tebe.

Cítím dotek tvé ruky na modré látce

a v tvých vlasech

hrdou vláčnost istanbulské prsti.

Jsem jako znásoben

štěstím tě milovat.

 

Je krásné myslet na tebe,

psát pro tebe,

dívat se na tebe, když ležím

a civím do stropu cely.

Na slovo, které jsi řekla kdysi a kdesi,

ne na slovo samo,

na celý svět v tom, jak jsi je řekla.

 

Je krásné myslet.

Počkej ještě ti udělám věcí.

krabičku, prstýnek,

utkám tři metry hedvábí.

A náhle

se vztyčím,

nalehnu celým tělem na okenní mříže,

vykřičím modrému nebi svobody

všechno co jsem pro tebe psal.

 

 

Je krásné myslet na tebe.

 

big_zpev-za-mrizemi-s6c-300447.jpg

Tam domů

V moře chci, v moře!

Chci splynout s mořem,

s bouřným azurným prostorem!

V moře chci, v moře!

A loďky plují, plují k bezbřehým horizontům.

Jejich bílé plachty se nenadouvají smutkem.

Ať se můj život přerve, tak jako naráz zmizí plachta,

má-li už přijít smrt, ať tedy přijde.

Ať jako paprsek světla problesknu nad bouřným

prostorem!

Ať jako plachta splynu s modrým obzorem ...

Splynout chci s mořem!

V moře chci, v moře!

 

 

Mé srdce

Památce patnácti vůdců turecké komunistické strany,

bestiálně zavražděných kemalisty r.1921.

 

Patnáct ran v mé hrudi,

Patnáct nožů.

Patnáct smrtí.

 

Ale mé srdce je silnější!

 

Patnáct nožů trčí v hrudi,

patnáct nožů nutí mlčet:

Ale mé srdce bije,

bije a bude bít, bude bít.

Černé vlny jak hadi syčí

Chtějí

mě utopit v Černém moři.

Chtějí

mě umlčet.

Vlna za krvavou vlnou letí.

 

Avšak mé srdce bije!

 

Chtěli ubodat hněv i verše.

Chtěli uhasit požár slov.

Ale v mých patnácti ranách hoří

patnáct ohnů, milenců svobody.

V mé hrudi se ohnulo, zlomilo

všech patnáct nožů.

 

A srdce nejenom tluče,

ono se rozbušilo nad rodnou zemí,

jako v noční hodině na poplach bije,

jako rudý prapor vlá.

 

Nâzım Hikmet - On Living (read by Chris Hedges)

 

Epitaf patnácti

Vytesali jsme

jména patnácti

v krvavě rudý mramor.

Ať všechen lid,

ať celá země

čte jejich jména!

A ten, kdo chce vidět jejich tváře,

všichni, kdo tváře hrdinů chtějí vidět,

ať hledí do zrcadel našich očí,

do zrcadel našich očí hledí.

 

 
 



Štatistiky

Online: 4
Celkom: 84786
Mesiac: 5948
Deň: 195