Choď na obsah Choď na menu
 


PAJ SIANG-ŠAN

95780.jpg

 

PAJ SIANG-ŠAN

 

*28. február 772, Sin-Čeng, Che-nan – † 23. september 846, Luo-jang, Che-nan

 

 

 

 

Po TU-i (po čínsky pchin-jinem BAI Jūyì, znaky 白居易, japonsky: Haku Rakuten, anglicky: Bo Chu-i; bol čínsky básnik dynastie Tchang. Narodil sa v chudobnej, ale vzdelanej rodine a vychovaný bol v zásadách konfucianizmu. Stal sa členom cisárskej akadémie a zastával vysoké postavenie na cisárskom dvora.  V roku 815 upadol do nemilosti za protesty proti útlaku ľudu a bol poslaný do vyhnanstva. Neskôr bol omilostený a získal úrad prefekta.  Zvyšok svojho života strávil vzdialený verejného života, priklonil sa k budhizmu. V tom čase prijal meno Paj Siang-šan. Už počas  života bol oslavovaný ako veľký básnik, vydávaný bol v Japonsku a v Kórei a časť jeho diela už za jeho života v Číne zľudovela. Nadväzoval na básnikmi Li Poa a Tú Fua. Vo svojich básňach z doby  prejavoval súcit s utrpením prostého ľudu. Mnoho jeho básní je silne satirických.  Po svojom zosadení začal písať osobné lyriku a na milostné námety. Tieto básne patrí medzi najslávnejšie čínske básne vôbec.

 

 

800px-bai_juyi_by_chen_hongshou.jpg

 

Psáno v noci třetího dne osmého měsíce

Rosa je bílá, luna křehce svítí 

Pod chladivým nebem všechno průzračné je 

Krůpěje perel v trávě studené jsou 

Nefritová udice za rohem domu se objevuje 

Vzduch jasný je, zimní šat chystají 

Vítr povívá, kámen zní údery tlouku 

Za noci v pokrývkách budí stesk a touhu 

Rohož na podzim chladí bez soucitu 

Sen krátký, často procitám v loži 

Noc bez konce, vstávám a přecházím chvíli 

Rozkvetlá svíce k úsvitu sotva bliká 

Cikády hlučí, jak čas se k zimě chýlí 

Ibišky zchřadly, je konec jejich květům 

Lotosy uvadly, semena dozrávají 

Není dne, aby prodlely roční doby 

Nač vzdychat, že ve všem se rozkvět i zánik taji? 

 

 

 

Rozjímaní nad zrcadlem

Kráska se se mnou rozloučila 

Ve skřínce jenom zrcadlo zůstalo po ní 

Co odešla květině podobná tvář 

Na podzimní vodě květ lotosu už není 

Po celý rok jsem skřínku neotevřel 

Bronz zrcadla narudlým prachem temní 

Když jsem je ráno přeleštil a otřel 

Svou ztrápenou tvář spatřil jsem v dojetí 

Přestal jsem se zhlížet, ještě smutnější jsem 

Na zadní straně je pár draků v objetí 

 

200px-bai_juyi.jpg

 

Na jezírku v malém člunu

Na jezírku malý člun 

Ve člunu lůžko prosté 

Pod lůžkem nově vykvašené víno 

Sám nalévám si, sám ochutnávám po sté 

Voní jako vzduch za jarního dne 

Září jak odlesk paprsků na řece v podzimním čase 

Smývá neupřímnost ze srdce 

Smývá kal, jenž v nitru ukládá se 

Břeh točitý je, malý člun zvolna bere se vpřed 

Než jednu zátočinu minu, pohár zve k vyprázdnění 

Nevím, kolika zákruty břehu jsem se opil 

Opilý náhle se ocitám v místě, jež snad ani není 

Při řece v houštinách bambusy temně zelené rostou 

Zelenavé hlubiny mezi břehy prostírají se jako v snění 

Srdce nesouží nepokoj a tělo odpočívá 

Bílý den pro mne dlouhý je a dál a dál se dlouží 

Já, zdá se, úplně nezapomněl na svět 

Byť bez vzruchů žiji, srdce ještě se mnohým souží 

Svět, zdá se, úplně nezapomněl na mne 

Byť daleko všeho, těžko je tělu se skrýt. 

Dnes je mi ale docela jinak 

Mé tělo a svět jak by jeden pro druhého přestali být! 

 

 

 

Pouštím na svobodu ryby

Za svítání vzal bambusový košík 

Pacholík-sluha, nakoupit zeleninu běží 

Pod sytou zelení svěžích celerových listů 

Jedna na druhé dvě bělavé ryby leží 

Hlásku nevydají, po vzduchu lapají jen 

Vzduch je však pozvolna svým žárem spaluje 

Když je pak z koše vysype na zem 

Jak rovně tu leží, víc než stopu každá z nich dlouhá je 

Což jenom z toho, že nůž jim hrozí, je mi tak smutno? 

Už mravenci a všechna broučí havěť spěchá k nim 

I když to dlouho je, co je kdes z pramenité vody vylovili 

Kdyby se dostaly do vody, vzpamatují se, vím 

Pouštím je do malé nádržky s vodou 

Před hrozným suchem je spasím na krátkou chvíli 

Vody je málo, nádržka malá je a mělká 

Všude narážejí, sotva ocasem či ploutví zavířily 

Na krátký čas jim naštěstí zachovám život 

Nadále jak tady ale bude jim?  _vyr_4922wang-wej-paj-siang-san-meng-chao-zan-trojzvuk.jpg

Je mi jich líto jak jsou bezmocné 

Vzal jsem je proto a do Jižního jezera je vypouštím 

Jižní jezero je spojeno se Západní řekou 

Tam pěkně plujte, nemeškejte! 

Za někoho, kdo za dobré na odměnu čeká 

Mne nemějte! 

Netřeba, abyste tam dole v bahně a písku 

Namáhaly se najít pro mne perlu zářivou!