Choď na obsah Choď na menu
 


TRISTAN TZARA

 

retrato_de_tristan_tzara_-robert_delaunay-.jpg

TRISTAN TZARA

 

 *16. a4. 1896, Moineşti, Bacău, Rumunsko -25. d12. 1963, Paríž, Francúzsko 

 

 

Tristan Tzara [Cara], bol francúzsky básnik a dramatik, vlastným menom Samuel Rosenstock, jeden zo zakladateľov dadaizmu. Básne začal písať už počas štúdia na gymnáziu v Bukurešti. Spočiatku inklinoval k symbolizmu a spolu s Ione vínom založil aj časopis pre symbolistickou poéziu Simbolul. Svoj umelecký pseudonym si zvolil ešte v tomto, v roku 1915. 

Od roku 1916 žil v Zürichu, kde bol jednou z osobností, ktoré založili v kabarete Voltaire hnutia dada. Napísal základný manifest hnutia, ktoré vyšli súborne roku 1924 ako Sept Manifestes Dada. Podľa obľúbené legendy dal Tzara hnutiua aj meno, a to tým, že otvoril slovník a zapichol nôž do náhodného miesta na stránke - trafil takto práve slovo dada, ktoré vo francúzštine značí hojdacieho koňa. V pamätiach Daroval som svoju dušu bielemu kameňu svojej vtedajšej ambície opísal ako "odpor proti všetkým formám civilizácie zvanej moderné, proti samému jej základu, proti logike, proti jazyku". Základnou technikou tejto vzbury bola groteska, detská hravosť a absurdita. V roku 1919 odišiel do Paríža. Spolupracoval s Louisom Aragonom, André Bretonom a Philippom Soupaultom. Táto spolupráca skončila okolo roku 1924, pretože odmietol vznikajúci surrealizmus. Po roku 1929 však našiel k surrealizmu cestu. V tridsiatych rokoch spolupracoval s ľavicovými politikmiAngažoval sa aj proti fašizmu a nacizmu a v prospech republikánov v španielskej občianskej vojne. Počas okupácie Francúzska Nemcami pôsobil v odboji. V povojnových rokoch sa viac venoval aj literárnej a výtvarnej kritike. V marci 1946 prednášal aj v Prahe. Do češtiny jeho texty prekladal najprv Vítězslav Nezval, neskôr Zdeněk Lorenc. Položil základný kameň dadaistické literatúry dielom La priemière aventure Celeste de Monsieur antipyrín (Prvá nebeské dobrodružstvo pána antipyrín, 1916).

 

800px-placa_en_cabaret_voltaire_retouched.jpg

 

Návod, jak vytvořit dadaistickou báseň

Chcete-li udělat dadaistickou báseň,

vezměte noviny.

Vezměte nůžky.

Vyberte v novinách článek tak dlouhý, jak dlouhou chcete mít svou báseň.

Vystřihněte článek.

Potom pečlivě vystříhejte slovo za slovem z tohoto článku

a naházejte je do pytlíku.

Lehce zatřepejte.

Vytahujte potom výstřižky jeden za druhým a skládejte je v tom pořadí, jak jste je vytahovali.

Pečlivě slova opište.

Báseň se vám bude podobat.

A najednou jste spisovatel nesmírně originální, okouzlující senzibility, třebaže nechápané

nevzdělanci.

 

První nebeské dobrodružství pana Antipyrina (1916) úryvek

Parabola

Je – li možno požádat starou paní

o adresu bordelu

pěnk pěnk pěnk pěnk pěnk pěnk pěnkavko

jež zpíváš velbloudu na hrbu

zelení sloni tvé citlivosti každý se chvěje na telegrafním sloupu

všechny čtyři nohy přibity dohromady

tak dlouho hleděl do slunce až měl z tváře placku

uá aah uá aah uá aah

pan básník měl nový klobouk

slamák který byl tak pěkný tak pěkný tak pěkný

podobal se svatozáři

- neboť pan básník byl opravdu archanděl

tento pták přišel bílý a v horečce jako

ze kterého pluku přicházejí pendlovky? Z této vlhké hudby jako

pan Krikri přijímá v nemocnici návštěvu své snoubenky

na izraelském hřbitově se náhrobky kroutí jako hadi

pan básník byl archanděl – opravdu

říkal že drogista se podobá motýlu a Hospodinu a že život je

prostý jako bumbum jako bum bum jeho srdce

žena sestrojená z balonů stále menších začala křičet jako katastrofa

joóóóóóóóóóó´

idealista tak dlouho hleděl do slunce až měl z tváře placku

taratatatatatata (…)

 

 

800px-theo_van_doesburg_kleine_dada_soiree.jpg

Pan antipyrin

(přeložil Zdeněk Lorenc)

Druhé nebeské dobrodružství pana Antipyrina

 

Nezúčastněný mozek

nafouklá píšťalka s citronádou bez lásky

procitnutí v kondenzovaném mléce

setkání žlutá ryboženka děkuji dýchej

svítilnová lampa opium

oči houslí

hodina větrného očního krajíce

brána knírů

Paní přerušení

nuž dobrá moje oko rovněž nosí knír

Pan vstřebání

vychází rozprašovačem

měří nebo parfémuje

nebo zapaluje vždyť já jsem stále možný

Pan antipyrin

já výzva

Pan saturn

máte žáby ve střevících?

Ucho

b.b.b.b.b.b.b.b.b.b.

Pan vstřebání

koňské pinzety

ukojených pštrosích pohlaví

Ucho

zaslat na dobírku blekotala královna

výzdoba z tvrdých umělých květin

znásilňovat obálky

na dostizích čerstvých hlav připravovat obrovské rozhořčení ledovcových splazů

budík přivázaný na

dodělané motýlice

memorandum

kyselý a eventuální úsměv mechanické zátky

flétnová kost

čistí

tekutinu s měděnými ozdobami

ve výbušné kapse

odkud vyjde novorozenec s palmovými vlákny

zvedl se bez karosérie vzdav se všeho a zvolna došel ke dveřím

jachta rozložená na strupovité pupeny

pěšky

ovace

nafouklý přebytek

nedovolené tik-tak

přiškrtává

svařený

co když ne

velmi velmi drahý

procesí četníků v lahvích

deštníky a slunečníky

 

 

DADA Art Movement/Tristan Tzara

MANIFEST IZMU

DADA NEZNAMENÁ NIC

Shledáváme-li to malicherným a neztrácíme-li svůj čas pro slovo, které nic

neznamená... Prvá myšlenka, která v těchto hlavách běhá, je řádu

bakteriologického: objevit přinejmenším jeho původ etymologický, historický

nebo psychologický. Z novin se dovídáme, že černoši Kru nazývají ocas posvátné

krávy DADA. Kostka a matka se jmenují v jednom kraji Itálie DADA. Dřevěný

koník a kojná, dvojité přitakání v ruštině a rumunštině zní DADA. Učení

žurnalisté v něm spatřují umění pro kojence, jiní všední svaté

ježíškynechtedětickypřijítkemně, návrat k vyprahlému a hlučnému, hlučnému a

jednotvárnému primitivismu. Citlivost nestavíme na jednom slově; každá stavba 

usiluje o dokonalost, která nudí, o stagnující myšlenku zlaté bažiny, relativní

lidský výtvor. Umělecké dílo nesmí být krásou jako takovou, neboť ta je mrtvá;

ani veselé, ani smutné, ani jasné, ani temné, těšit nebo týrat lidi tím, že jim

předkládá koláče svatozáří nebo pot z bujné projížďky ovzduším. Umělecké dílo

není nikdy krásné na základě nadekretování, objektivně, pro všechny. Kritika je

tedy zbytečná, má jen subjektivní platnost a ani sebemenší charakter

objektivity. Lze věřit, že se nalezla společná psychická základna celého lidstva?

Ježíšův pokus a bible přikrývají svými širokými a laskavými křídly: hovno,

zvířata, dny. Jak lze uspořádat chaos, který tvoří tuto nekonečnou beztvarou

variaci: člověka?

(... )

Tak se zrodilo DADA z potřeby nezávislosti, z nedůvěřivosti vůči společenství. Ti,

kdo k nám patří, střeží svou svobodu. Neuznáváme žádnou teorii. Máme po krk

kubistických a futuristických akademií: laboratoří formálních názorů. Dělá se

umění, aby se vydělávaly peníze a aby se podkuřovalo roztomilým měšťákům?

Rýmy zvoní asonancí peněz a převrácená křivka klouže po profilu vystrčeného

břicha. Všechny umělecké skupiny dospěly k této bance, jedouce na rozdílných

kometách. Vrátka otevřená možnosti vyvalovat se v poduškách a potravě.

… Je nám třeba děl silných, rovných, přesných a navěky nepochopených. Logika

znamená složitost. Logika je vždy klamná. Vede nitky pojmů, slov v jejich

formální podobě ke koncům klamných středů. Jejich okovy jsou jako obrovská

stonožka, která rdousí nezávislost…

(přeložil Zdeněk Lorenc)

 

800px-tristan_tzara_grave.jpg

 

LINKY

Tristan Tzara a André Breton

“Dada Manifesto 1918”

Tristan Tzara, dadaismus

Dadaismus

TRISTAN TZARA

 
 



Štatistiky

Online: 3
Celkom: 84795
Mesiac: 5952
Deň: 199