Choď na obsah Choď na menu

 

historicky55-1140x570.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

STRATENÝ RAJ

Předmluva k druhému vydání

Tento překlad „Ztraceného ráje“, vyhotovený mezi roky 1800 až 1804 a poprvé vydaný v roce 1811 v nákladu pouhých 450 výtisků, již dávno zmizel z knihkupeckých skladů, stejně tak nejspíše i z paměti milovníků literatury česky původně psané či česky vydávané. Avšak v poslední době, kdy si naše literatura přičiněním některých vlastenců vydobyla lepší pozice, začala být po tomto díle znovu poptávka. Jeho hodnota se zdá spočívat zejména v tom, že se objevilo mezi prvními spisy nynější epochy vlastenecké literatury. Vydavatel, jenž se na žádost některých přátel odhodlal nabídnout váženým čtenářům své drobnější spisy sebrané v jednom

svazku, jako první část novočeské bibliotéky, vydávané Spolkem pro povznesení literatury a jazyka českého, nemohl jinak než připojit tuto druhou část téže bibliotéky v naději na její vlídné přijetí ze strany vlastenců. Jelikož na nové přepracování celého překladu, jak to možná bylo požadováno, nenalézal autor dostatečný čas ani sílu, snaživě napravil, pokud mohl, alespoň menší omyly.

V Praze dne 29. března 1843.

Překladatel

 

 zeroflag-568391--1-.jpg

 

Poznámka vydavatele

 

 

 

 

 

Vydavatelství Omega přináší nové vydání proslulého eposu Ztracený ráj od Johna Miltona (* 9. 12. 1608 v Cheapside – † 8. 11. 1674 v Chalfont St. Giles), napsaný v 17. století, dokončený pravděpodobně v roce 1665 (či později) v jedné vesnici asi 40 km od Londýna. Je považován za patrně nejvýznamnější původní literární dílo na světě psané v anglickém jazyce. Uvádíme ho v překladu Josefa Jungmanna z roku 1834 (opravené druhé vydání), k němuž se vydavatelský tým přiklonil po srovnání s překladem Josefa Julia Davida z roku 1909.

Vedení redakce se rozhodlo, že toto vzácné dílo, jakýsi „magnus opus“ Johna Miltona, uvede v úměrně editované podobě tak, aby ho co nejvíce zpřístupnilo pro čtenáře 21. století. Avšak nikoli v přebásněné verzi. Ponechali jsme předmluvu Josefa Jungmanna ke druhému vydání v citlivě editovaném tvaru ve vztahu k soudobé stylistice. Z Jugmannova životopisného pojednání o Johnu Miltonovi jsme však zachovali pouze torzo, neboť jsme ho po pečlivých konzultacích shledali za povrchní, zjednodušené, vzhledem k dramatickému průběhu života tohoto velkého muže příliš strohé, a především historicky nepřesné, což je pochopitelné. Velký obrozenec Josef Jungmann nemohl mít v roce 1834 informace, k nimž dospěli historikové za dalších 183 let. Redakční tým vydavatelství Omega tedy vytvořil novou verzi Miltonova životopisu, neboť i srovnání s pojednáním Josefa J. Davida, druhého „oficiálního“ překladatele Ztraceného ráje, je poznamenáno v kapitole o Miltonově CV značnými interpretačními či historickými nedostatky. Jako podanou ruku čtenáři napsal Josef Jungmann před každým zpěvem shrnující úvod. V tomto vydání jsme je pochopitelně zachovali, opět pouze zredigovali ve vztahu k současné stylistice. Samotný text eposu, který je původně psán v tzv. blankversu, pětistopém jambu, nerýmovaném verši bez rytmu, který má deset slabik, byl mnohokrát přeložen do různých jazyků, přebásněn v jiných rytmických formátech, převeden do prózy. Zejména překladatel  Josef Julius David, učitel z Třebechovic pod Orebem, poukazuje na to, že on sám překládal z anglického originálu v pětistopém jambu, zatímco Jungmann si zvolil pětistopý trochej. Upozorňuje, že Jungmannův překlad má v každém verši o slabiku více, k veršům přidával nebo z nich ubíral. David dokonce tvrdí, že Jungmannův překlad je o zhruba 1000 veršů delší. Ve skutečnosti má originál Jungmannova překladu z roku 1834 trochejské verše s deseti či jedenácti slabikami, někdy jich má verš jen devět, výjimečně i dvanáct. Dlužno říci, že Jungmannův trochejský překlad je velmi snaživý a v podstatě téměř nekritizovatelný. Vyznívá lépe než o sto let mladší překlad J. J. Davida, jenž do jambického desetislabičného verše znásilňoval češtinu přespříliš… Podobných odborných disputací o kvalitě Jungmannova překladu proběhlo během dvou století velmi mnoho. Dlužno dodat, že v blankversu psal obvykle svá díla i William Shakespeare. Milton byl jeho současníkem, i když nikoli v tvůrčí etapě svého života. Když nejslavnější dramatik světových kulturních dějin v roce 1616 zemřel, bylo Miltonovi osm let.

Je zřejmě téměř jisté, že Josef Jungmann nepřekládal Ztracený ráj z angličtiny, ale z jiného jazyka, čili se jednalo o nepřímý překlad, neboli o „repřeklad“. Pravděpodobně z polštiny či italštiny, ale přesvědčivé důkazy neexistují, historici literatury a filologové nedospěli ke shodě. Vedení Omegy si však určilo za prioritu co nejvíce přiblížit více než 350 let starý legendární text eposu čtenářům 21. století. Zaplétat se do formálních odborných diskusí není řešením. Rozhodující je výsledek pro čtenáře. Vyhodnotili jsme znění Jungmannova překladu jako organičtější k češtině, srozumitelnější, empatičtější, méně záhadné. Do odborných polemik se zapojovat nechceme. Upravili jsme tedy jazykově přespříliš archaické Jungmannovy úvody k jednotlivým „zpěvům“, které jiní překladatelé nazývají „knihami“. První vydání z roku 1667 uvádělo deset „knih“, další edice dvanáct. Text samotného eposu jsme částečně upravili jen ve frázování a interpunkci. Jazyková úprava 183 let starého Jungmannova překladu do nezbytně nutné podoby češtiny 21. století, byť s respektem  k archaickému étosu, znamenala pochopitelně další komplikace v dodržení trochejské stopy, která byla beztak v Jungmannově verzi nedůsledná. Původní veršové frázování je místy až komicky kostrbaté a formální. Proto jsme ho místy drobně upravili, bez ohledu na numerický slabičný režim, na logičtější soudobé frázování. Vzhledem k arytmii blankversu v Jungmannově trochejské verzi tím patrně nevznikla žádná škoda na kvalitě díla. Nezasahovali jsme do neologismů a ponechali jsme stranou rytmus a formální metrum, neboť historii transformačních procesů původního textu stejně nikdy neodkryjeme. Museli bychom prosedět celý život v British Library na Euston Road v Camdenu, abychom na něco přišli. Námitky vůči Jungmannovu či Davidovu překladu ponechává vydavatelství Omega scéně odborníků na formální stránky literatury. Bez ohledu na příslušné doby v kontextu se současnými požadavky české literární stylistiky. Oba překlady jsou po formální a stylistické stránce v konfliktu. Na odvážného autora, který by epos moderně přebásnil, si zřejmě Miltonův Ztracený ráj ještě nějaký čas musí počkat. Už jenom znalost a pochopení Starého zákona, na jehož podkladu se Ztracený ráj tematicky odehrává, je z hlediska soudobých překladatelů velký problém. Věříme, že se i Ztracený ráj dočká jednou moderního

přebásnění do češtiny tak, jak tomu bylo v případě již zmiňovaného Williama Shakespeara a jeho her. Nepochybně se tak stane ve volném verši 21. století, v němž bude hrát hlavní roli rytmus, a nikoli formální slabičná stavba. Nyní je Ztracený ráj mimo jiné zejména dobrým testem v hodinách české literatury pro nadané středoškolské studenty, směřující k filologii, v lekcích s nepopulárním tématem „rozbor básně“. Ale velmi těžce se s ním potýkají istudenti vysokoškolští v seminárních, ročníkových a bakalářských pracích. Nic to však nemění na tom, že svým významem je Ztracený ráj od Johna Miltona pro světovou literaturu stejně významný jako pro fyziku objev elektřiny.

 

späť na úvodnú stranu

 

780x_4b8e1d03c9a1a637bfb1c0ac051cc11a.jpeg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kontakt

Štatistiky

Online: 2
Celkom: 352294
Mesiac: 6002
Deň: 220