Yuānmíng, 365 - 427),

známy aj ako Tchao Čchien (čín. 陶潛 – Tchao Čchien, pchin-jin: Táo Qian) bol čínsky básnik, ktorý žil za dynastie Wej. Jeho dielom boli ovplyvnení mnohí čínski básnici, okrem iných Li Po, Tu Fu a Wang Wej. Zachovalo sa asi 130 básní. V nich sa autor venuje viacerým témam - najmä téma stiahnutia sa do ústrania, ďalej konfuciánska úcta a hrdosť na vlastný rod, roľnícky život a jeho útrapy, pitie vína.

Li Po, Li Tchaj-po, Li Taibo,

* 701, † 762, čínsky básnik; člen cisárskej akadémie. Časť života prežil vo vyhnanstve. Lyrické zbierky, z väčšej časti venovanej prírodným scenériám, vynikajú popisy slávnych miest, inšpirovaných históriou a bájkami. Z jeho diela sa zachovalo okolo 900 básní. Slovensky vyšli Spevy starej Číny (prebásnil B. Mathesius), Pavilón u zelených vôd, Mesiac nad priesmykom.

Tu Fu (čín. 杜甫- Tu Fu, pchin-jin: Du Fǔ;

* 712 - † 770) bol čínsky básnik a humanista. Ako básnika ho významne ovplyvnili Li Po. V sociálno-kritických básňach realisticky popisuje udalosti, najme tie neradostné (časť básní je autobiografická). Snahou o precíznosť a invenciu, formálne a štylisticky prepracovanosť básne doviedol sedemslabičnú báseň k dokonalosti. Používal originálne metafory, výstavba básní je komplikovaná, používa množstvo literárnych a historických narážok. Preto je jeho dielo takmer nepreložiteľné (a málo prekladanie).

Pití vína

Chudobněbydlím a nikoho na práci nemám, 

křovisky zarůstá stavení zanedbané. 

Když hejno za hejnem oblohou přeletí ptáci, 

ve ztichlém ovzduší ni stopa nezůstane.

Vesmír je bezbřehý, v prostoru konce mu není! 

Lidskému životu zřídka je přáno sto let. 

Roky a měsíce štvou se a tlačí nás k stáří, 

dávno mi na skráních rozvil se bělavý květ. 

Kdybych se dávno už osudu neodevzdal, 

jaký bych duši své způsobil smutek a žal! 

Výstup na horu jemného obočí

Země Šu je vyhlášená

pověstnými horami

a velikán E-mej

vymyká se srovnání.

Stoupám, rozhlížím se kolem,

vše je tak nezvyklé,

že nevím,

jak to vyjádřit.

Oblouk oblohy

zdá se opřený 

o modročerné vrcholy,

barvy mísí se a prolínají

jak na mistrovském obraze.

Užasle zírám na mračna,

jež barvu mají fialek.

Zdá se mi, že výjev sleduji

na svitku hedvábí

z kouzelné mošny.

Když z oblaků linou se tóny

jaspisové flétny,

usedám na skalisko

a probírám se strunami

své loutny z nefritu.

Jen hrstka přání

životem mě provází

a jsem šťasten,

když některé se naplní.

Jako by opar mlhy

omýval mou tvář,

nános prachu

náhle se vytrácí

Potkám-li nebešťana,

jenž na bílé ovci přijíždí,

ruku v ruce vzlétneme

slunci vstříc. 

Dívky na člunu

Dívky z Wu, 

s pletí bílou a čistou, 

rády se pobaví 

vyjížďkou na lodi. 

Jediným pohledem 

jaro svých srdcí 

dovedou nabídnout, 

když květy trhají 

a vesele laškují 

s poutníky na břehu. 

 Na loďke

Dosť som sa v cudzine naoral južných polí,

dosť večer v obloku nasníval o Severke,

dnes sa nám deti veselo plahočia v rieke

a so ženou sa prevážam na ľahkej bárke.

Motýle letia nad nami, niektoré po dvoch,

na jednom steble sa dve lekná otvárajú.

Načo mi porcelán, keď mám hlinenú šálku

a štipku sladkosti do voňavého čaju? 

Dedina pri rieke

Dedinu ovíja čistá priesvitná rieka,

je dlhý letný deň, plno tajného čara.

Pár lastovičiek, kedy chce, pod strechu šibne,

na vode kŕdle čajok sa perú a pária.

Manželka maľuje štetcom šachové štvorce,

pán synček, rybár, ihlicu na háčik skrúca.

Som starý dedinský truľko, a čo mi chýba?!

Leda ak vrecko zeliniek na slabé pľúca. 

Západ slnka

Slnko je nízko, odchýlil som oblok,

po rieke prúdi čaro včasnej jari.

Zo záhrady sa sladká vôňa šíri,

na brehu rybár večeru si varí.

Padajú z krovia rozvadené vrabce,

na priedomí sa hmýri oblak hmyzu.

Skade si, víno, že ťa dúšok stačí,

a zabudnem, že starosti ma hryzú?