Choď na obsah Choď na menu

gilgames--00.jpg

 

 

 

 

GILGAMEŠ

 

 

 

 

 

Gilgameš (po sumersky asi Bilga-meš, po grécky Gilgamos) bol podľa Sumerského kráľovského zoznamu kráľ Uruku (pozri aj Mezopotámia) na začiatku 3. tisícročia pred Kr. - okolo 2800 pred Kr. (t. j. Ranodynastické obdobie I, I. dynastia z Uruku), uvádza sa aj okolo 2700 pred Kr. alebo po 2600 pred Kr. (to posledné by bolo už Ranodynastické obdobie II). Kráľovský zoznam hovorí konkrétne toto:

…Dumuzi, rybár, ktorý pochádzal z mesta Kua, vládol 100 rokov, Božský Gilgameš, ktorého otcom bol [Dumuzi], bol veľkňazom v Kulabe a vládol 126 rokov. Ur-nungal (Ur-lugal), syn Gilgameša, vládol 30 rokov…

Jeho otcom bol teda Dumuzi a po jeho smrti mal vládnuť jeho syn Ur-Nungal, ktorý vládol 30 rokov. Podľa sumerskej tradície Gilgameš postavil kláštor Ninlil v Nippure, a pravdepodobne aj veľké hradby v Uruku, ktoré ďalší sumerskí králi skutočne považovali za jeho dielo. Napriek nedostatku priamych dôkazov, sa väčšina vedcov domnieva, že ide o skutočne historickú postavu, pretože o paralelných postavách z Kráľovského zoznamu medzičasom vieme, že naozaj existovali. Väčšina bádateľov sa však domnieva, že nebol kráľovského pôvodu, ale že bol synom veľkňaza v jednej z uruckých štvrtí. V raných textoch je o ňom písané ako o kráľovi, veľmi skoro sa však objavuje jeho zbožštenie a potom už o ňom bolo uvažované ako o bohu. Gilgameš je hlavným hrdinom tzv. Eposu o Gilgamešovi a ďalších rozprávaní z Gilgamešovho cyklu.

 

UDIOaudio-logo.jpg      

 

00001gilgames.jpeg

 

 

 

EPOS O GILGAMEŠOVI

Zdroj: gilgames.pdf

 

 

 

 

 

 

 

Charakteristika jednou vetou

Starobabylonský anonymný epos sa zachoval zapísaný klinovým písmom na hlinených tabuľkách, je najstarším básnickým dielom svetovej literatúry a zároveň najvýznamnejšou literárnou pamiatkou mezopotámskeho písomníctva.

 

Životopisné údaje

Autor je neznámy, dielo vzniklo asi pred 3000 rokmi.

Dielo: Historici sa domnievajú, že Gilgameš bola skutočná historická postava kráľa, ktorý vládol na prelome 4. a 3. tisícročia pred n.l. v juhobabylonskom Uruku – meste pri rieke Eufrat, na území dnešného Iraku. Gilgamešove hrdinské činy sa stali legendou, najskôr sa ústne šírilo niekoľko spevov, neskôr boli v rozličných podaniach zapísané klinovým písmom na hlinené doštičky. Zo štyroch zachovaných verzií je najznámejšia novoasýrska, ktorá má dve časti. V prvej sa píše o Gilgamešovi, kráľovi Uruku, ktorý bol odvážny, múdry, ale „tvrdou a ťažkou rukou vládol nad uruckým ľudom“. Bohovia sa nad utláčaným ľudom zľutovali a stvorili nadčloveka Enkidua, ktorý mal skrotiť Gilgamešovo srdce, aby si Uruk oddýchol. Enkidu je rovnako silný ako Gilgameš, navzájom sa obdivujú a sú priateľmi. S pomocou boha Slnka zabijú strážcu cédrového lesa. Nasledujú epizódy o láske bohyne Ištar ku Gilgamešovi, o jeho odmietnutí, o bojoch s nebeským býkom a o Enkiduovej smrti. V druhej časti sa Gilgameš pokúša dosiahnuť nesmrteľnosť. Radí sa s jediným nesmrteľným človekom Utanapištimom (ktorý prežil potopu sveta), nesmrteľnosť však nedosiahne, zostáva mu iba hrdosť z vlastného diela – z hradieb okolo Uruku. Priateľstvo s Enkiduom mu pomohlo stať sa citlivejším k ľuďom, nemyslieť len na seba.

 

O diele podrobnejšie

Epos o Gilgamešovi je rozdelený do 12 spevov (pôvodne mal asi 3000 – 3800 veršov). Nepoznáme ho celý a ani nevieme, kedy presne vznikol. Novoasýrska verzia pochádza z knižnice kráľa Aššurbanipala (z archeológmi objaveného mesta Ninive) a je zapísaná klinovým písmom na dvanástich hlinených tabuľkách, ktoré pochádzajú asi z polovice 7. storočia pred n.l. V Britskom múzeu v Londýne tabuľky dlho čakali na rozlúštenie a spracovanie. Písmo sa podarilo rozlúštiť v roku 1872 britskému asýriológovi Georgovi Smithovi. Práve on vtedy objavil medzi Layardovými tabuľkami z Ninive aj zlomok veľkej tabuľky, ktorá pochádzala z Eposu o Gilgamešovi. Jej preklad vzbudil veľkú pozornosť a vzrušenie, obsahovala totiž popis potopy sveta, a to sčasti tými istými slovami ako ju popisovala biblia. Text bol však starší ako biblický a tabuľke chýbal koniec. Smithovi sa podarilo záver tabuľky v Ninive nájsť, ďalšie fragmenty vykopali iní archeológovia, niektoré sa našli v múzeách. Zlomky sa postupne spájali, epos dodnes nie je úplný. Známe sú aj staršie asýrske a babylonské zlomky eposu z 12. – 18. storočia pred n.l., a tiež oveľa staršie sumerské predlohy z 20. storočia pred n.l. Doklady o tomto diele sa zachovali na mezopotámskych výtvarných pamiatkach s vyobrazeniami Gilgamešových činov (z prvej tretiny 3. tisícročia pred naším letopočtom). Básnické dielo bolo určené na prednášanie za sprievodu lýry a bubnov pred verejnosťou.

 

Objav diela

Dielo sa začína a končí oslavou mohutnej hradby okolo miesta Uruku. Táto hradba dodnes stojí, má dĺžku deväť kilometrov, miestami je až deväť metrov široká a deväť metrov vysoká. Základy má z pálených tehál. Aj mesto Uruk dodnes v Iraku existuje. Leží na rozhraní stepi a púšte pri dolnom Eufrate a je morom trosiek, z ktorých  vystupujú dva vežové chrámy, Ištarin a Anov zikkurat. Mesto sa dnes volá Varka. Že sa pod ním skrýva slávny Uruk, to zistil ako prvý nemecký archeológ Walter Andrae v roku 1902. Systematické vykopávky sa v ňom začali až v roku 1912. Dnes tam je najväčšie archeologické nálezisko v celej Mezopotámii. Archeologické nálezy potvrdzujú, že v Epose o Gilgamešovi je veľa presných realistických popisov. Že Gilgameš bol skutočnou historickou osobnosťou, o tom priame dôkazy nie sú, je však niekoľko dôkazov nepriamych – sú to samotné hradby alebo záznamy o sumerských kráľoch (tam sa však uvádza, že vládol 126 rokov). Ak žil, bolo to približne v 30. – 28. storočí pred n.l., z toho obdobia totiž pochádzajú hradby, ktoré Gilgameš údajne staval. V roku 1847 britský archeológ Austen H. Layard pri vykopávkach starobylého mesta Ninive našiel v jeho troskách aj zvyšky Aššurbanipalovej knižnice, ktoré obsahovali vyše 20 000 hlinených tabuliek, popísaných vtedy neznámym klinovým písmom. Vďaka nemu dnes Epos poznáme.

 

Klinové písmo 00011gilgames.gif

Vytvorili ho Sumeri, a to z pôvodného piktografického písma, teda z obrázkových znakov, ktoré vyjadrovali celé slová vyobrazením príslušných predmetov. V piktografickom písme znamenal obrázok ryby, obrázok klasu, obilie a pod. Postupne sa znaky zjednodušili na čiarky, trojuholníky, atď. Od najstarších čias sa týmto písmom písalo na navlhčené hlinené tabuľky, ako nástroj na písanie používali zaostrenú trstinu. Papyrus v Mezopotámii nerástol a pergamen ľudia ešte nepoznali. Technika písania viedla tiež k nahradeniu oblých tvarov rovnými čiarami, ktoré boli pri zatlačení hrotu trstiny do hliny hrubšie, takže pripomínali „kliny“. So vzhľadom písma súvisí aj jeho pomenovanie, dal mu ho v 17. storočí Angličan Thomas Hyde. Písmo slúžilo spočiatku na hospodárske a úradné záznamy, neskôr v ňom vznikli diela umeleckej i odbornej literatúry – eposy, hymny, zákony, lekárske recepty a pod. Tento typ písma prevzali neskôr Babylončania a Asýrčania, prispôsobili však vyjadrovacie formy svojej reči, ktorá patrila do semitskej jazykovej skupiny a bola odlišná od nesemitskej sumerčiny. Menili – vyvíjali sa postupne aj znaky klinového písma.

 

Sumeri

Obyvatelia Sumeru, oblasti južnej Mezopotámie, kam prišli v polovici 4. Tisícročia pred naším letopočtom pravdepodobne z Indie alebo zo Strednej Ázie. V novej vlasti vynašli klinové písmo, kalendár s dvanástimi mesiacmi, stavby s oblúkovými klenbami, hrnčiarsky kruh, voz s kolesami, desiatkovú sústavu, atď. Ako štát a národ zanikol Sumer v 1. polovici 2. tisícročia pred n. l., sumerčina ako reč pretrvala až do novobabylonského obdobia.

 

Myšlienky

„Epos o Gilgamešovi, ako ho dnes poznáme, pozostáva zo stovák fragmentov z rozličných miest a časov i z rozličných vývinových etáp asýrčiny, babylončiny, chetitčiny a sumerčiny. Originály asýrskych tabuliek sú z najväčšej časti v Londýne, babylonských v Berlíne a Bagdade, sumerských vo Philadelphiii a Chicagu, chetitských v Istanbule a Ankare; rad tabuliek a ich zlomkov je aj v Paríži, New Havene a Oxforde. Pritom niekoľko riadkov jednej tabuľky je napr. v americkom múzeu, ich pokračovanie je o desaťtisíc kilometrov ďalej – v Iraku či Turecku. Daktoré tabuľky dnes už ani neexistujú, lebo sa rozpadli alebo stratili, ale ich objavitelia ich našťastie opísali, takže ich poznáme aspoň z ich záznamov. Text tohto eposu je doslova roztrúsený po celom svete – akoby symbolizoval, že je to dielo, ktoré patrí celému ľudstvu“. (Vojtech Zamarovský)

Epos o Gilgamešovi v slovenčine

Podľa asýrskej, babylonskej, sumerskej a chetitskej verzie epos prerozprával Vojtech Zamarovský.

Autorka textu: Marta Balážová

 

 00010gilgames.jpg

 

EPOS O GILGAMEŠOVI

VÝBER

Poznámka: Na stránke predstavujem úryvky s každej z dvanástich tabuliek. Kompletný text  zo zdroja V Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v edici Živá si môžete stiahnuť vo formáte PDF tu: EPOS O GILGAMEŠOVI.pdf

 

TABULKA PRVNI

ASSYRSKÁ VERSE Z KNIHOVNY AŠŠURBANIPALOVY

 

Podobně jako Odysseia a Píseň o Niebelunzích začíná epos o Gilgamešovi prologem, který uvádí hrdinu básně Gilgameše, mythického krále sumerského. Opěvá jeho vznešené vlastnosti a činy, jež vryl na věčné časy v kamennou stélu.

Vypravuje o jeho nejslavnejším díle, stavbě hradeb města Uruku, jejichž základy položilo sedm mudrců. Stejnými verši, oslavou hradeb Uruku, končí jedenáctý zpěv, kdy se Gilgameš po marném putování vrací do svého města.

 

O tom, jenž všechno zřel až k hranici země

a moře zná všechna, chválu chci zpívat.

Vše viděl a prozkoumal rovnou měrou,

byl nadán veškerou moudrostí.

On tajemství zřel, skryté odhalil

a přinesl zvěst o tom, co bylo před potopou.

Dalekou cestou šel, namáhal se a trmácel

a všechny útrapy vryl v stélu kamennou.

 

Hradbu dal vystavět kol Uruku hrazeného,

kol svaté Eanny, pokladnice Čisté.

Zři na jeho hradbu, je zbudována jak z kovu,

hleď na jeho cimbuří, jemuž podobné nikdo nevytvoří.

 

Dotkni se prahu, jenž z dávných pochází časů,

přistup blíž k Eanně, příbytku Ištařině,

jíž podobné žádný pozdější král ni člověk nevytvoří.

Vystup na hradbu uruckou,

procházej se po ní, prozkoumej základy její,

bedlivě prohlédni cihly.

Což její cihly nejsou z pálené hlíny,

což její základy nepoložilo mudrců sedm?

(Chybí asi 20 řádků)

 

CHETITSKÁ VERSE Z BOGHAZKÖY

 

Chetitský fragment, který doplňuje mezeru první kolumny, liší stvoření Gilgamešovo, na němž se podílejí velicí bozi. Propůjčili mu sílu, krásu a moudrost. Po své božské matce Ninsun je ze dvou třetin bohem,   avšak z jedné zůstává člověkem.

 

Hrdinští bohové

Gilgameše stvořili v podobě jeho.

 

Nebeský Šamaš mu propůjčil krásu,

bůh Tešub mu statečnost dal.

Bohové velcí v podobě této Gilgameše stvořili,

božskou silou jej nadali.

Dvanáct loktů v šíři měřila prsa jeho

a tři lokty dlouhé bylo jeho mužství.

 

POKRAČOVÁNÍ ASSYRSKÉ VERSE

Ze dvou třetin bůh a člověk z jedné,

tvar jeho těla božský původ jeví,

neboť božská matka zkrášlila postavu jeho.

 

POKRAČOVÁNÍ CHETITSKÉ VERSE

I prošel zeměmi všemi,

až dorazil do města Uruku.

 

POKRAČOVÁNÍ ASSYRSKÉ VERSE

 

Gilgameš nutí své poddané k stavbě městské hradby. Aby co nejvíce vystupňoval jejich sílu, zakáže všechen pohlavní styk mezi muži a ženami.

 

Kráčí jako divoký býk vznosného kroku,

rovného sobě nemá v tasení zbraní.

Bubnem jsou buzeni jeho druzi.

Mužové uměti v komnatách stále ve strachu prodlívají.

 

Nepouští Gilgameš syna k otci,

ve dne v noci nutí i děti k práci.

On, pastýř Uruku hrazeného,

místo aby byl ochráncem dívek,

vznešený, silný a všeho znalý

Gilgameš nepouští dívku k jejímu milenci,

dceru hrdiny, ni manželku muže udatného.

 

Jejich nářek zaslechli bohové velcí.

I promluvili k vládci Uruku nebeští bozi:

„Tys stvořil silného býka,

jenž nemá rovného v tasení zbraní.

Bubnem jsou buzeni jeho druzi.

Nepouští Gilgameš syna k otci, ve dne v noci nutí i děti k práci.

 

 On, pastýř Uruku hrazeného,

místo aby byl ochráncem dívek,

silný, vznešený a všeho znalý

Gilgameš nepouští dívku k jejímu milenci,

dceru hrdiny, ni manželku muže udatného.“

 

07-gilgames--.jpg 

TABULKA DRUHÁ

STAROBABYLONSKÁ VERSE

-

Počáteční verše druhé tabulky star babylonské verse z 2. tis. př. n. 1. obsahuji výklad Gilgamešových snů a odpovídají V. až VI. sloupci první tabulky assyrské verse z knihovny Aššurbanipalovy.

 

Gilgameš vstal, aby rozřešil sen.

I praví své matce:

„Matko má, noci této

jsem bujaře kráčel

uprostřed mužů.

Na nebi hvězdy vzešly.

Anovo dílo dopadlo na má záda.

Chtěl jsem je zvednout, však těžké bylo pro mne.

Snažil jsem se je odstrčit, nemohl jsem jím pohnout.

Urucká země se k němu shromáždila,

muži mu nohy líbají.

Opřel jsem se čelem,

ostatní mne podepřeli,

zvedl jsem je a přinesl k tobě.“

Gilgamešova matka všeho znalá

Gilgamešovi praví:

„Opravdu, Gilgameši, ten, jenž je jako ty,

zrodil se na stepi,

vychovaly jej hory.

Až jej spatříš, zaraduješ se.

Muži mu budou nohy líbat. Objímat jej budeš

a ke mně přivedeš.“

 

Ulehl znovu, jiný sen viděl.

I vypráví ten sen matce:

„Matko má, jiný jsem měl sen,

Podivné věci jsem viděl. Na ulici

Uruku, města prostranných tržišť,

sekera ležela.

Lid se k ní shromáždil.

Vzhled sekery té podivný byl.

Uzřel jsem ji a zaradoval se velmi.

Zamiloval jsem si ji, jako s ženou

jsem se s ní laskal.

 

 Vzal jsem ji

a na své rámě ji položil.“

Gilgamešova matka všeho znalá

Gilgamešovi praví:

„To, co jsi viděl, byl člověk.

K němu jsi pocítil lásku,

protože já jsem dopustila, aby se střetl s tebou.“

 

00004gilgames.jpg 

 

TABULKA TŘETÍ

ASSYRSKÁ VERSE

Z KNIHOVNY AŠŠURBANIPALOVY

 

Začátek třetí tabulky assyrské verse je shodný se závěrečnými verši třetí tabulky starobabylonského zpracování. Na rozdíl od starobabylonské verse obrací se Gilgameš k Šamašovi prostřednictvím své matky, bohyně Ninsun, která vykoná oběť na střeše svého chrámu Egalmachu.

 

 Starší ústa svá otevřeli a ke Gilgamešovi mluví:

 „Nedůvěřuj, Gilgameši, veškeré síle své.

Nechť tvé oči jsou syté. Zasaď pevně svou ránu.

Ten, který vpředu kráčí, zachrání druha svého.

Ten, jenž je cesty znalý, bude střežit přítele svého.

Nechť Enkidu před tebou kráčí,

znáť cestu do lesa cedrového,

uvyklý bitvě a zkušený v boji

nechť Enkidu přítele chrání a ve zdraví druha zachová,

přes výmoly nechť přenese jeho tělo!

Ve shromáždění našem krále jsme svěřili tobě,

abys nám krále navrátil zdravého.“

 

Gilgameš otevřel ústa svá

a k Enkiduovj mluví:

„Nuže, příteli můj, do Egalmach pojďme

před Ninsun, královnu mocnou.

Ninsun je moudrá, rozvážná, všech věcí znalá.

Moudrými kroky řídit bude naše nohy,

pro kroky udělí radu našim nohám.“

 

Uchopili se a ruku v ruce

Gilgameš s Enkiduem kráčeli do Egalmach

před Ninsun, královnu mocnou.

Zvedl se Gilgameš a do jejího vstoupil chrámu:

„Ninsun, osmělil jsem se...

Na cestu dalekou k Chumbabovi vydat se chci,

boj, který neznám, podstoupit chci,

na cestu, kterou neznám, vydat se chci.

Až do dne, kdy zpět se vrátím,

až dorazím do lesa cedrového,

až mocného Chumbabu skolím

a všechno zlo, jež Šamaš nenávidí, vymýtím s povrchu země,

za mne se modli k Šamašovi!“

 

<

SMRT Enkiduova

 

TABULKA ČTVRTÁ

 NOVOBABYLONSKÁ VERSE Z URUKU

 

Oba hrdinové se vydali na cestu k Chumbabovu cedrovému lesu. Podle rady starších města pamatují, aby ve svém měchu měli čistou vodu. Proto za noci kopou studnu.

 

ASSYRSKA VERSE

Z KNIHOVNY AŠŠURBANIPALOVY

 

Gilgameš a Enkidu uvidí u brány lesa Chumbabova strážce, právě když navléká svých sedm košil. Protože právě má na sobě jen jednu, je zranitelný. Oběma hrdinům se jej podaří zdolat.

 

(Chybí 1 řádka)

 

„Vzpomeň, cos řekl v Uruku!

Povstaň a přistup k němu...

...Gilgameši, potomku Urukuľ‘

Vyslechl Gilgameš řeč jeho úst a dodal si odvahy:

„Spěšně přistup k němu, aby nám neunikl!

Sestupme do lesa, aby nám nezmizel!

Sedm si navléká košil,

jednu má na sobě, šest je jich odloženo.“

 

Jak zuřivý beran vyrazí vpřed. Vykřikl...

a volá strážce lesa.

Tu Chumbaba jako...

 

00016gilgames.png 

 

TABULKA PÁTÁ

STAROBABYLONSKÁ VERSE Z IŠČALI

 

Gilgameš vyslovuje obavu, aby se paprsky, jež vysílá Ckuvava, nezkalily, neboť jinak by oba druzi byli bezradni v temném lese. Chuvava je zabit třemi ranami, načež Enkidu se dá do kácení posvátných cedrů.

 

(8 fragmentárních řádků)

 

I pravil Gilgameš k Enkiduovi:

„Až my tam dorazíme,

paprsky ve zmatku zmizí,

paprsky zmizí, lesk potemní se.“

Enkidu mluví k němu, ke Gilgamešovi:

„Příteli můj, jen polap ptáka! Kam poběží pak mláďata jeho?

Paprsky potom hledejme!

Jako mláďata v trávě pobíhat budou.

Pak ještě jednou sraz jej k zemi, pomocníka jeho sraz!“

 

Uslyšel Gilgameš slova druha svého,

uchopil do ruky sekyru,

vytáhl meč z opasku svého.

Gilgameš jej do šíje udeřil.

Enkidu, druh jeho, udeřil jej po druhé,

při třetí ráně Chuvava pad.

Zmatek nastal, ticho se rozhostilo,

strážce Chuvavu srazil k zemi.

 

Do dálky dvou dvouhodin cedry naříkají.

S ním kácel Enkidu

cedrové lesy.

Pokácel Enkidu... lesa.

Chvěly se před jeho slovy Saria a Lebanon.

Pak uklidnily se hory,

hřebeny horské se uklidnily.

Pokácel nádherné cedry,

roztříštěné... Když jich sedm skácel,

síť.., meč z osmi hřiven,

tíhu osmi hřiven, odňal mu závěsník.

Obydlí Anunnaků skryté otevřel.

Gilgameš kácel stromy, zahrabal kořínky.

Enkidu pravil k němu, ke Gilgamešovi:

„Gilgameši, pokácej cedry!“

(4 fragmentární řádky)

 

 00014gilgames.png

T

ABULKA ŠESTÁ

ASSYRSKÁ VERSE

 Z KNIHOVNY AŠŠURBANIPALOVY

 

Vlas špinavý sobě umyl a očistil své zbraně,

na záda spustil si vrkoče vlasů,

svlékl si špinavý oděv a oblékl čistý,

v plášť zahalil se a sepjal sponou.

 

Bohyně Ištar, uchvácena Gilgamešovou slávou a krásou, vyznává mu lásku a nabízí mu manželství. Gilgameš ji odmítne a vyčte jí její milence, s kterými špatně naložila.

 

A když si Gilgameš korunu na hlavu vložil,

Ištar vznešená své oči pozvedla ke kráse jeho:

„Pojď ke mně, Gilgameši, manželem mým se staň!

 Daruj, ach, daruj mi ovoce své.

Ty staň se mým mužem a já ženou tvou!

Vůz ti dám zapřáhnout z lazuritu i ze zlata,

jehož kola jsou ze zlata a rohy z elektra,

do něho zapřáhneš bouře, velké to mezky.

A vstoupíš do domu našeho v cedrové vůni.

Když do domu našeho vstupovat budeš,

nechť práh i dlaždice nohy tvé líbají.

Nechť poklekají před tebou králové, vládci i knížata

a bohatství hor i zemí nechť tobě co poplatek přinášejí.

Nechť kozy tvé trojčata, tvé ovce dvojčata vrhnou,

tví osli s nákladem v běhu nechť muly předčí.

Kůň tvůj, k vozu připřažený, tryskem ať vyniká,

tvůj mezek, ke jhu připřažený, nechť nemá sobě rovna!“

Gilgameš otevře ústa svá

a mluví k Ištaře vznešené:

„Co ti mám dát, až si tě budu brát?

Mám ti dát olej pro tvé tělo a tvé roucho?

Mám ti dát chléb a něco k jídlu?

Věru, mám chléb, jaký se na bohy sluší,

a mám též nápoj, hodný krále.

 

(3 fragmentární řádky)

 

Co jen bych ti měl dát, až si tě budu brát?

Ty jsi krb, jenž nehřeje v zimě,

brána nedostavěná, jež nebrání větru a bouři,

palác, který drtí i muže statečné,

čepec, jehož pokrývka nechrání,

smůla, jež pošpiní toho, kdo ji nese,

měch, který zmáčí toho, jenž jej nese.

Vápenec, který zdi kamenné drolí,

 jaspis, jenž nepřátelskou zem...

střevíc, tlačící nohu svého pána.

Kterého milence jsi na věky milovala?

Který z pastýřů tvých se ti líbil navždy?

 Nuže, milence tvé vypočtu ti!

 

Tammuzovi, milenci tvého mládí,

rok co rok určuješ lkaní.

Pastýřka, pestrého ptáčka, jsi milovala,

udeřilas jej a peruť jsi mu zlomila.“

 

 00012gilgames.jpeg

 

 

TABULKA SEDMÁ

CHETITSKÁ VERSE Z BOGHAZKOY

 

Po slavnosti Enkidu ulehl a ve snu spatřil shromáždění bohů radících se, který z obou hrdinů má být potrestán za urážku Ištary. Enlil rozhodl, že Enkidu zemře.

 

Sám nebeský Šamaš tiší hněv Enkiduův a ukáže mu, jak nevěstka jej proměnila v člověka a za druha mu dala přítele, který oň pečuje jako o milovaného bratra. Přiměje jej, aby svou kletbu změnil v požehnání.

 

Uslyšel Šamaš řeč jeho úst

a z daleka, s nebes naň volá:

„Proč, ó Enkidu, proklínáš nevěstku,

 která ti dala jíst chléb hodný bohů,

dala ti pivo pít hodné králů,

jež oblékla tě v nádherné roucho

a krásného Gilgameše ti za druha dala.

A nyní Gilgameš, přítel můj a milovaný bratr,

na lože vznešené ukládá tě.

Posadil tě na místo klidu po straně levé,

aby knížata země nohy tvé líbala.

Urucký lid nechává pro tebe kvílet a plakat,

veselý národ pro tebe naplní žalem.

A jestli tě přečká, špinavé nechá své tělo,

lvi se oděje kůži a uteče na step.“

Uslyšel Enkidu slova Šamaše-hrdiny,

i uklidnilo se srdce jeho rozhněvané.

 

(Mezera několika řádků)

 

„Ať milenci z dálky k tobě se vracejí,

ať králové i knížata milují tebe.

Ať nikdo před tebou v stehno se nebije,

ať stařec kšticí svou nad tebou potřásá!

Ať ten, jenž měšec ti odpíral, měšec svůj otevře tobě,

ať tobě lazurit, karneol i zlato daruje.

Pomsta ať stihne toho, jenž u tebe močil,

ať vyprázdněn je jeho dům i skladiště plné

. Před samé bohy nechť kněz tebe uvede.

Ať opuštěna je pro tebe manželka, třeba je sedmkrát matkou.

 

 

00009gilgames.jpg 

 

TABULKA OSMÁ

 ASSYRSKÁ VERSE ZE SULTAN-TEPE

 

Po dvanáctidenní nemoci Enkidu zemře. Gilgameš hořce oplakává svého druha a vzpomíná na společně prožitá dobrodružství.

 

Gilgameš svolává mistry a přikáže zhotovit Enkiduovu sochu z lazuritu a ze zlata.

 

ASSYRSKÁ VERSE

Z KNIHOVNY AŠŠURBANIPALOVY

 

„Na lože vznešené jsem tě uložil.

Posadil jsem tě na místo klidu po levé straně,

aby knížata země líbala nohy tvé.

Urucký lid jsem nechal pro tebe kvílet a plakat,

veselý národ jsem pro tebe naplnil žalem.

A poněvadž jsem tě přečkal, své tělo jsem ponechal špinavé,

lví jsem se oděl koží a utíkal na step.“

 

Sotva se ukázal první svit jitra,

uvolnil jeho pouta...

 

(Zbytek třetího sloupce a celý čtvrtý, v němž byly, popisovány pohřební obřady za Enkidua, až na nepatrné zbytky ztraceny)

 

(Začátek sloupce chybí)

 

Sotva se ukázal první svit jitra, tu Gilgameš

vynésti kázal veliký stůl ze dřeva elamaku,

nádoby z karneolu naplnil medem,

nádoby z lazuritu naplnil máslem,

... ozdobil a Šamašovi předložil.

 (Zbytek tabulky ztracen)

 

 

 

08-gilgames--.jpeg 

 

 

TABULKA DEVÁTÁ

ASSYRSKÁ VERSE

Z KNIHOVNY AŠŠURBANIPALOVY

 

Gilgameš, otřesen smrtí přítele, vydá se za svým předkem Uta-napištim, který jediný z lidi byl bohy obdařen věčným životem. Doufá, že se mu od něho dostane odpovědi, jak uniknout nevyhnutelnému osudu smrti a získat věčnost. Na cestě k Uta-napištimu se potká s různými překážkami, které musí překonat. První nebezpečí jej očekává v horských soutěskách, kde se mu postaví na odpor lvi. Aby mohl pokračovat v cestě, musí je rozehnat.

 

Cesta vede temnotami. Gilgameš musí urazit cestu dvanácti dvouhodin temnotou, až dospěje k nádherné zahradě, kde stromy nesou drahokamy místo ovoce.

 

Když urazil dvouhodinu jednu,

temnota zhoustla, světla není

a nemůže nic vidět vpředu ni vzadu.

Když urazil dvouhodinu druhou...

 

(Chybí 22 tádků)

 

Když urazil dvouhodin čtvero,

temnota zhoustla, není světlo,

nemůže vidět nic vpředu ni vzadu.

Když urazil dvouhodin pět,

temnota zhoustla, není světlo,

nemůže nic vidět vpředu ni vzadu.

Když urazil dvouhodin šest,

temnota zhoustla, není světlo,

nemůže nic vidět vpředu ni vzadu.

Když urazil dvouhodin sedm,

temnota zhoustla, není světlo,

nemůže nic vidět vpředu ni vzadu.

Když urazil dvouhodin osm, vykřikl;

temnota zhoustla, není světlo,

nemůže nic vidět vpředu ni vzadu.

Když urazí dvouhodin devět, cítí, jak vítr severní

do tváře mu šlehl.

Temnota zhoustla, světlo není,

nemůže nic rozeznat vpředu ni vzadu.

Když urazil dvouhodin deset,

východ byl blízko.

 

Když urazil dvouhodin jedenáct, již se rozednívalo.

Když urazil dvanáct dvouhodin, záře kolem se rozprostírá.

Když spatřil božskou zahradu z drahokamů, zamířil k ní,

aby si prohlédl její stromy.

Karneol nese tu ovoce,

tam vinná réva se pne, na pohled krásná.

Lazurit listí tu nese,

ovoce nese na pohled lahodné.

 

(Šestý sloupec, v němž byla popisována nádherná zahrada Siduřina, je až na nepatrné zbytky ztracen)

 

05-gilgames--.jpg 

TABULKA DESÁTÁ

 ASSYRSKÁ VERSE

Z KNIHOVNY AŠŠURBANIPALOVY

 

 

 

Když bohyně Siduri spatřila z dálky přicházejícího Gilgameše, ulekla se jeho divokého vzezření a uzavřela před ním dveře závorou, Gilgameš si však vynutí vstup a vypráví, proč přichází.

 

Gilgameš vzpomíná na dobrodružství, společně prožitá s Enkiduem. Vypráví, jak otřesen smrtí svého přítele se vydal na pouť za věčným životem. Konečně žádá Siduri, aby mu ukázala cestu k Uta-napištimu, jedinému člověku, jenž mu může dát odpověď na palčivou otázku, jak uniknout smrti.

 

I mluví k ní Gilgameš, k šenkýřce:

„Lapil jsem býka, jenž s nebe přišel, a skolil,

Zabil jsem Chumbabu, jenž sídlil v cedrovém lese,

i lvy skolil v soutěsce horské.“

I odpovídá šenkýřka jemu, Gilgamešovi:

„Byl-lis to ty Gilgameši, který jsi strážce zabil

a Chumbabu zabil, jenž v cedrovém sídlil lese,

a lvy ubil v soutěsce horské,

lapil býka, jenž s nebe přišel, a skolil,

 proč jen jsou vyhublé líce tvé a vpadlé tváře,

ztrápené srdce tvé, rysy tvé ztrhané

a žal jev nitru tvém.

Tvář tvoje se podobá poutníku z daleké cesty.

Mrazem a sluncem ošlehány jsou tvé líce

a jako za přeludem po stepi se honíš.“

 

I mluví k ní Gilgameš, k šenkýřce:

„Šenkýřko, jak jen by neměly být pohublé mé líce a vpadlé mé tváře,

ztrápené srdce mé, ztrhané mé rysy?

Jak by nemělo být nitro mé plno žalu?

A jak se nemá podobat má tvář poutníku z daleké cesty,

a jak mé líce nemají být ošlehány sluncem a mrazem

a jak se nemám za přeludem po stepi honit?

Můj přítel, müj mladší bratr, jenž honil po horách divoké osly a po stepi pardály,

Enkidu, můj přítel, můj mladší bratr, jenž honil po horách divoké osly a po stepi pardály,

my, kteří jsme dosáhli splnění tužeb svých a hory zlezli,

lapili mocného býka a zabili,

Chumbabu skolili, jenž sídlil v cedrovém lese,

a lvy ubili v soutěskách horských,

přítele mého, jehož jsem nade vše miloval, jenž se mnou podstoupil všechny strasti,

Enkidua, jehož jsem nade vše miloval,jenž se mnou podstoupil všechny strasti,

postihl lidstva osud.

Šest dní a nocí sedm jsem pro něho plakal,

ani pohřbít jsem jej nechtěl dát,

až červ vypadl z jeho nosu.“

 

11-gilgames---.jpg 

 

 

TABULKA JEDENÁCTÁ

ASSYRSKÁ VERSE

Z KNIHOVNY AŠŠURBANIPALOVY

 

Uta-napištim v odpověď na otázku, jak se mu dostalo věčného života, vypráví Gilgamešovi o potopě, kterou přežil, Episoda o potopě neměla původně s eposem o Gilgamešovi, jak je patrno z verse sumerské, nic společného. Byla včleněna do básně jen proto, aby vysvětlila, jak smrtelný člověk, původně šuruppacký král Uta-napištim, byl vzat mezi bohy a dosáhl nesmrtelnosti.

 

Poněvadž událost s potopou se již nemůže opakovat, musí Gilgameš, chce-li dosáhnout nesmrtelnosti, podstoupit zkoušku: vydržet beze spánku po sedm dní. Protože je však znaven dlouhou poutí, usnul, sotva se posadil; chleby, které zatím peče denně manželka Uta-napištiho, mají ho usvědčit z toho, že prospal několik dnů a nocí.

 

Ale sotva se posadit na svá stehna,

spánek jak mlha na něho dechne.

I mluví Uta-napištim k ní, ke své ženě:

„Pohleď jen na toho siláka, jenž po životě toužil!

Spánek jak mlha na něho dechl.“

I mluví jeho žena k němu, k Uta-napištimu vzdálenému:

„Dotkni se ho, aby se vzbudil ten člověk.

Cestou, po které přišel, nechť ve zdraví se vrátí!

Branou, jíž vyšel, nechť vrátí se do země své!“

I praví Uta-napištim k ní, ke své ženě:

„Zlé je lidstvo, on zlý k tobě bude.

Nuže, napeč mu chleby a klaď je k jeho hlavě,

a dny, jež prospí, na stěně označ!“

 

I pekla chleby a k jeho hlavě kladla

a dny, jež prospal, na stěně označila.

Chléb jeho první je vyschlý,

druhý scvrklý, třetí zvlhlý, u čtvrtého zbělela kůra,

pátý má známky plísně, šestý je čerstvě upečen

a sedmý byl ještě v peci, když se ho dotkl a on se probudil.

I mluví Gilgameš k němu, k Uta-napištimu vzdálenému:

„Právě když mne spánek přemáhal,

hned ses mě dotkl a probudil mne

I praví Uta-napištim jemu, Gilgamešovi:

„Teď, Gilgameši, spočítej chleby, -

dny, které jsi prospal, nechť jsou známy tobě!

 Tvůj první chléb je již vyschlý,

druhý scvrklý, třetí zvlhlý,

u čtvrtého zbělela kůra,

pátý má známky plísně, šestý je čerstvě upečen,

až při sedmém ses probudil náhle.“

I mluví Gilgameš k němu, k Uta-napištimu vzdálenému:

„Co jen mám dělat, Uta-napištim? Kam mám jít?

Mých údů zmocnil se démon

a v domě mého lože smrt sedí.

A kamkoliv položím svou nohu, číhá jen smrt.“

 

Uta-Napištim A Potopa Světa

 

ĎALŠIE VIDEÁ

 

 

TABULKA DVANÁCTÁ

ASSYRSKÁ VERSE

Z KNIHOVNY AŠŠURBANIPALOVY

 

Epos o Gilgamešovi končil původně návratem hrdiny do Uruku a oslavou městské hradby. Důkazem toho, že XII. Tabulka byla připojena teprve později, je její obsah, málo souvisící s předchozím dějem. O Enkiduovi, který podle VIII. Tabulky zemřel brzy po vítězném tažení proti Chumbabovi, se tu mluví jako o živém.

Že XII. Tabulka je teprve pozdejším přídavkem, ukazuje i Gaddem a Kramerem objevený sumerský epický zpěv „Gilgameš a vrba“, jehož téměř doslovným překladem je akkadské zpracování. Redaktor novoassyrské verse vypustil ze sumerského zpěvu úvod o stvoření světa a vyprávění o vrbě, z níž Gilgameš vyřezal bohyni Inanně paličky a buben. XII. Zpěv začíná verši, v nichž Gilgameš lká nad ztrátou paliček a bubnu, které mu spadly do podsvětí.

 

POTOPA

 

Začátek obsahuje prohlášení některého z bohů o úmyslu odvrátit blížící se nebezpečí, aby lidstvo mohlo přikročit k zakládání měst a chrámů. Ke konci I. Sloupce se líčí stvoření lidí, rostlinstva a zvířat.

 

(Chybí asi 37 řádků)

 

„Své lidstvo od zničení zachránit chci,

bohyni Nintu své tvorstvo navrátit chci,

lidi do sídlišť jejich navrátit chci,

a oni nechť zbudují města, místa to moci božské; stín jejich pokojným učinit chci.

V chrámě našem cihlu svou na svaté nechť položí místo;

na svatém místě nechť založí místa našeho rozhodnutí.“

On řídil kladení základů svatých,

zdokonalil obřady i vznešený kult.

 

Když An, EnliI, Enki a bohyně Ninchursaga

stvořili Černohlavce,

ze země rostlinám vybujet dali,

jakož i čtvernožcům polním v nádheře vzniknouti dali.

 

Ve velké mezeře v textu se líčí, jak královská moc sestoupila s nebes na zem a jak bylo založeno pět měst a svěřeno pěti bohům jako středisko jejich kultu.

 

(Chybí 37 řádků)

 

Když koruna královská s nebe sestoupila,

když tiara vznešená a trůn královský s nebe sestoupily,

on obřady i vznešený kult zdokonalil.

Na svatých místech pět měst založil.

Jmény nazval je, středisky kultu je určil:

první z těchto měst, Eridu, božskému vůdci Nudimudovi svěřil,

druhé, Bad-tibira, Latarakovi svěřil,

třetí, Larak, Chendurbilchursagovi svěřil,

čtvrté, Zimbir, hrdinu Utuovi svěřil,

páté, Šuruppak, svěřil bohyni Sudě.

Města ta jmény nazvala středisky kultu učinil.

 

Určil, aby kanály čištěny byly...

 

V mezeře se mluví o rozhodnutí bohů přivést potopu na svět a zničit lidstvo. Jediný Ziusudra (babylon. Uta-napištim) je varován, patrně bohem Enkim, který mu prozradí rozhodnutí bohů tak, že je pošeptá stěně.

 

(Chybí a částečně poškozeno asi 39 řádek)

 

 Tenkráte plakala Nintu jako rodička,

svatá Inanna pro jejich lid slzy prolévala.

Bůh Enki se radil se svým srdcem,

An, Enlil a bohyně Ninchursaga,

bozi nebes vzývali jméno Ana i Enlila.

 

Za onoho času kněz Ziusudra králem byl,

velikou svatyni vystavěl,

v pokoře skláněl se, žil v bohabojnosti,

slouže denně bohům a stále...

vykládaje sny, jež nebyly tu předtím,

vzývaje jméno nebes i země.

 

A Ziusudra stoje u stěny poslouchal.

„U stěny po mé levici stůj!

K stěně té mluvit chci slovo.

Popřej sluchu mé radě:

Z moci naší potopa zaplaviti má střediska kultu,

aby zničila lidské sémě.

Tak bylo rozhodnuto ve shromáždění bohů.

Slovem, jež vyřkli An a Enlil,

království jejich i vládě má býti učiněn konec!“

 

(Chybí asi 40 řádků)

 

V chybějící části sloupce se patrně líčila stavba lodi, na níž se Ziusudra zachránil před potopou.

 

Všechny zlé větry, nahánějící hrůzu, pojednou se zvedly,

zátopa zaplavila střediska kultu.

Když po sedm dní a sedm nocí

potopa zaplavovala zemi,

bouřlivým větrem byl zmítán koráb na vysokých vlnách sem i tam,

tu vzešel Utu a světlem svým zalil nebe i zemi.

Ziusudra otevřel okno lodi,

dovnitř lodi proniklo světlo hrdiny Utua.

Tu král Ziusudra

sklonil se před bohem Utuem k zemi.

Král zabít dá býka a porazit ovci.

 

(Chybí asi 39 řádků)

 

Po oběti bohům je Ziusudra prohlášen bohem. Bohové An a Enlil jej obdaří věčným životem a přenesou na Ostrov Dilmun.

 

Při životě nebe i země přísahejte...

Ana i Enlila při životě nebe a při životě země zapřísahejte...“

I bují rostlinstvo, jež ze země roste.

 A král Ziusudra

před Anem a Enlilem svou tvář k zemi sklonil.

An a Lnul Ziusudru sobě oblíbili,

život jako bohu mu darovali.

Tenkrát Ziusudru krále,

jenž jména dal rostlinám i lidskému semenu,

usadili ve vzdálené zemi, na ostrově Dilmunu, jenž leží na východu slunce.

 

(zbytek tabulky chybí)

 

Přeložil Lubor Matouš

Vydalo Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v edici Živá

 

 

Epos o Gilgamešovi

 

Kontakt

Štatistiky

Online: 4
Celkom: 157773
Mesiac: 6633
Deň: 260