* 1. október 1931, Plzeň
Básnik, textár, spisovateľ, klaun, herec, filmár, spevák, skladateľ, hudobník, režisér, grafik, výtvarník, zberateľ. Detstvo prežil v Klatovoch, v roku 1936 sa presťahoval do Prahy. Po vojenčine pracoval ako grafik, vystupoval v Redute, kde sa zoznámil s Miroslavom Horníčkom, ktorý do Reduty priviedol Jiřího Šlitra. Jedným z návštevníkov Reduty bol aj Karel Vlach. S ním nahral prvý český rock and roll Blues pre tebe, ktorý sa stal hitom, predalo sa ho okolo 160 000 kusov. Spolu s ďalšími založil Divadlo Na zábradlí, kde uviedli hru Keby 1000 klarinetov. Zoznámil sa s Janom Werichom. V roku 1959 založil s Šlitrom a Ferdinandom Havlíkom divadlo Semafor. 30. októbra 1959 mala premiéru ich prvá hra Človek z pôdy. Z ideologických dôvodov (jeho hry nie sú vhodné pre pracujúci ľud) v ich pôsobiska v divadielku Ve Smečkách zostal len on, Šlitr a niekoľko Semafor-girls. Ďalšie hrou, ktorú spolu so Šlitrom vytvorili, bol kabaret Jonáš a Tingle-Tangle. Práve v tomto období vznikla jeho imidž ako jemného komika a speváka so slameným klobúkom a paličkou. Toto predstavenie bolo veľmi populárne a Semafor získal priestory v pasáži Alfa na Václavskom námestí. V roku 1964 sa podieľal na vzniku filmového muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, vydal svoj prvý dlhohrajúci album Pesničky - Jiří Suchý a knihu Klokočí. V roku 1966 vydal aj prvú prózur Sto poviedok alebo nesplnený plán. Dobová kritika ho začínala vnímať nielen ako textára aj básnika. Pre jeho texty je charakteristická hravosť a vtip, nápaditá práca s jazykom, užíva netradičné rýmovanie, siahne k hovorovým aj knižným výrazom, užíva slovné hračky aj parafráza iných textov, pre jeho poviedky je potom typický groteskné, až britsky suchý humor a prekvapivé pointy. V roku 1968 sa Semafor v duchu doby stal aj politickou scénou. Obaja Jiří podpísali petíciu Ľudvíka Vaculíka 2000 slov. August roka 1968 ho zastihol v zahraničí, avšak po zvažovaní emigrácie sa z Anglicka vrátil. Keď na Vianoce 1969 nečakane zomrel Jiří Šlitr, uvažoval o zrušení divadla. V období normalizácie ý odmietol odvolať svoje predošlé postoje, nepodpísal anti-chartu, čím si na mnoho rokov uzavrel cestu do televízie, rozhlasu, platne mu vychádzali len veľmi sporadicky, knihy takmer vôbec. Semafor nezavrel. Zásadným momentom sa ukázalo angažovanie Jitky Molavcovej, ktorá sa v najbližších desaťročiach stala jeho hereckou partnerkou. V roku 1972 napísal hru ako parafrázu Erbenovej Kytice a s hudbou Ferdinanda Havlíka predstavenie dosiahlo najväčšieho úspechu za celú jeho doterajšiu divadelné kariéru. V roku 1984 so Stanislavom štiepkom a Radošinským naivným divadlom inscenovali hru Nevesta odovzdaná Kubovi. V novembri 1989 sa Semafor medzi prvými pripojil k štrajku divadelníkov a v jeho priestoroch sa uskutočnila séria besied s divákmi, pričom boli pozývaní hostia, ktorí v predchádzajúcom období nesmeli vystupovať. V 90. rokoch znovu vydáva platne a CD,, knihy, nakrúcal filmy. Semafor prišiel v pasáži Alfa kvôli reštitúcii a havarijnému stavu budovy o priestory. V roku 1995 sa Semafor nasťahoval do Hudobného divadla v Karlíne. Povodeň v roku 2002 zničila prakticky kompletné vybavenie divadla a navyše i jeho bohatý archív, Semafor znovu stratil scénu. Neskôr získal priestory v Nosticovom paláci a v roku 2005 v divadle v Dejvicích.. V roku 2007 bola jeho a Slitrova Dobre platená prechádzka uvedená na v Národnom divadle v réžii Miloša Formana a bratov Formanových. Veľkolepé oslavy päťdesiatin Semaforu v roku 2009 za účasti celého radu minulých aj súčasných osobností divadla prebehli v Smetanovej siení Obecného domu. . V roku 2019 sa uskutočnila premiéra celovečerného filmového dokumentu režisérky Olgy Sommerovej. Stále píše hry, skladá muziku, tvorí grafiky, vystupuje ako herec i spevák. Medzi jeho literárne vzory V + W, V Nezval, Kainar, Christian Morgenstern, dekadenti Oscar Wilde, Jiří Karásek ze Lvovic, Karel Hlaváček, Miroslav Horníček, James Thurber, Michail Zoščenko, Woody Allen ... má rád Karla Čapka, Jakoba Demla, Karla Poláčka ... Zbiera prilby, secesné pohľadnice, mince, obrázky z pútí, staré fotografie, záznamy komikov na 16 mm filmoch a DVD, ich hlasy na fonografových valčekoch, na starých platniach, ale aj na LP, CD i DVD, takisto muzikály a rôzne iné kuriozity, ako napríklad figúrky vojačikov, s akými sa hrával, keď mal sedem. Zbiera tiež miniatúrne modely dvojplošníkov, aké obdivoval v dobe detstva.
PRAMÍNEK VLASŮ
Až měsíc rozlije
Světlo své po kraji
A hvězdy řeknou
Že čas je jít spát
Pramínek vlasů
Jí ustřihnu potají
Komu - no přece té
Kterou mám rád
Pramínek vlasů
Jí ustřihnu potají
Já blázen pod polštář
Chci si ho dát
Ačkoliv sny se mi
Zásadně nezdají
Věřím že dnes v noci
Budou se zdát
O sny mě připraví teprve svítání
Zpěv ptáků v oblacích a modré nebe
Od vlasů jichž jsem se dotýkal ve spaní
Nový den nůžkama odstřihne tebe
Na bílém polštáři
Do kroužku stočený
Zbude tu po tobě
Pramínek vlasů
Nebudu vstávat
Dál chci ležet zasněný
Je totiž neděle a mám dost času
Je totiž neděle a mám dost času
JO TO JSEM JEŠTĚ ŽIL
Jo vzduch byl plnej boje
Jak jsem tak do něj pliv
Ta slina byla moje
A já byl ještě živ
A barva stejnokroje
Mě hřála na těle
Jo vzduch byl plnej boje
A byla neděle
Jo to jsem ještě žil
Jo to jsem ještě žil
Pak ale přiletěla
Lesklá a horká střela
Uprostřed mýho čela
Našla si mrcha cíl
Náhle si nebe kleklo
Na poraženou zem
Aniž by se co řeklo
Smrt zjevila se všem
Aniž by se co řeklo
Pohasla slunce zář
Rozpoutalo se peklo
A bůh si zakryl tvář
Jo to jsem ještě žil
Jo to jsem ještě žil
Pak ale přiletěla
Lesklá a horká střela
Uprostřed mýho čela
Našla si mrcha cíl
Já nevěděl jsem přesně
Proč do rány jsem vlít
Ačkoliv jsem tak děsně
Chtěl milovat a žít
A štěstí stálo těsně
Vedle mě celej čas
Já nevěděl jsem přesně
Proč náhle vzal ho ďas
Jo to jsem ještě žil
Jo to jsem ještě žil
Pak ale přiletěla
Lesklá a horká střela
Uprostřed mýho čela
Našla si mrcha cíl
Náš přeudatnej oddíl se v jatka proměnil
A já se blátem brodil a o svý lásce snil
Vždyť láska měla podíl i na tý smrti snad
Kdybych se nenarodil sotva bych asi pad
Sotva bych asi žil
Sotva bych asi žil
A kdyby přiletěla
Lesklá a horká střela
Uprostřed mýho čela
Sotva by našla cíl
JÓ TO JSEM JEŠTĚ ŽIL
CHVÁLA SLOVA
(ze hry ...nikoho nezabije)
Známe slova rozbředlá jak těsto
Hustá jako vylidněné město
Slova dutá, která znějí přesto
Přesto že je pro ně škoda slov
Taky všeobecně známo jest to
Slovo že může být prázdné gesto
Naštěstí jsou ještě tady
Slova pevná jako hrady
Slova cenná jako drahý kov
Erben, Hora, Březina i Mácha
Karel Čapek ba i jeho brácha
Ota Pavel, Václav Havel, Emil Hácha
Psali a tak znali sílu slov
Psali veršem, psali také v próze
Někdy košatě i jindy stróze
Mnohá slova vítr odnes
Leč ta jejich slova dodnes
Majestátně plujou po oblo-oze
Fridrich Schiller, Arthur Miller, Hemingway i Scott
Ovidius, Horatius, Werfel, Kafka, Brod
Winter, Binder, Günter Grass a Fabricius Šot
Karel Poláček a Karel Matěj Čapek Chod
Sienkiewicz, Mickiewicz, Malevič a Preis
Hašek, Stašek, Hrubín, Kubín, Karel Václav Reis
Averčenko, Zoščenko a Ševčenko a Weiss
Třebízský je Beneš a Týnecký je Hais
Hais Hais Hais
PÍSEŇ O ROSE
Já zpívám píseň o rose
Která se v trávě třpytí
Nikdo však na ní není zvědavý
Na první pohled zdálo se
Že posluchače chytí
Teď však to vidím víc a víc
Že rosa nikoho nebaví
Snad že je příliš čistá
Nebo snad že studí
Jedna věc je však jistá
Píseň o ní nudí
Myslel jsem totiž
V tom je ta potíž
Že trocha poezie
Nikoho nezabije
A proto píseň o rose
Začal jsem tady zpívat
Na první pohled zdálo se že chytí
Co už se stalo stalo se
Můžete klidně zívat
Rosa se přesto den co den
Po ránu na louce zatřpytí
Snad že je příliš čistá
Nebo snad že studí já nevím
Jedna věc je však jistá
Píseň o ní nudí
Myslel jsem totiž
V tom je ta potíž
Že trocha poezie
Nikoho nezabije
A proto píseň o rose
Začal jsem tady zpívat
Na první pohled zdálo se že chytí
Co už se stalo stalo se
Můžete klidně zívat
Rosa se přesto den co den
Po ránu na louce zatřpytí
BLUES O ŽIVÝ VODĚ
z knížky Med ve vlasech
Až najdu pramen Mississippi
Až najdu pramen řeky Swanee
Snad najdu taky
Pramen živý vody
Tý vody která budí unavený
A křísí mrtvý k životu
Blues je černej pes
Kterej se ke mně přidal
Na mojí cestě k prameni
Z počátku jsem po něm házel kamení
Zmiz potvoro máš smutný oči
Máš oči jako holka
Která mě opustila
Zelený jako naděje
Která mě tenkrát zbyla
Která však nestačila
Mně klid a štěstí dát
Máš oči jako válka
Ve který jsem pad
Až najdu pramen Mississippi
Až najdu pramen řeky Swanee
Snad najdu taky
Pramen živý vody
Tý vody která budí unavený
A křísí mrtvý k životu
Zatím ji ale hledám
Tu živou vodu
A do pochodu
Zpívám si blues
Obřadně jsem tenkrát položil
Desku na gramofon
Chvěly se mi ruce
Nemohl jsem najít střed
Konečně
Pak jsem nasadil novou jehlu
(Safírový hrot byl tehdy přepychem)
A zlatá etiketa se mi roztočila
Před očima
Pamatuju si že jsem zřetelně slyšel
Modrou barvu
A měl jsem pocit
Že se mi točí hlava
Zatímco deska stojí
Takže mohu přečíst
tři slova na etiketě
Rhapsody in blue
PURPURA
LYSISTRATA
Ukážky
Dneska tu místo úvodu
Zpíváme vroucně vlídný chorál
My ženy z Athén v průvodu
Přicházíme chválu bohům vzdát
Nechť navrátí nám lásky čas
Tíž samoty nás krutě souží
S láskou se žije líp a snáz
Tak proč nesmí naši náruč hřát
Kéž dozní až na Olymp nářek náš
Kéž dojme bohy náš pláč
Proč krutá touha pálí nás
Zas nadešel nám bědný čas
Zas nadešel nám bědný čas
/:Už jdou muži
Tu svou kůži
Dát bodákům na pospas:/
/:Tam tudy kudy budou kráčet čety
Tam čekat na ně bude kletba žen:/
Lysistrata:
Rozhodlo se že mužům odepřeme
Po čem prahnou spodní půlí těla
Leč to co jsem dnes v noci uviděla
Mě doslova dech vzalo A to zcela
Ty za které se tu biju jako lvice
Nezvládnou zkrátka svoje smilný spády
Stávají se z nich hnusný poběhlice
Které se peleší za mými zády
Utíkají mi z hradu
Zchladit si horkej klín
A já tu jejich zradu
Tak hořkou jako blín
Dnes musím vypít do dna
Žádná z nich není hodna
Toho, co pro ně konám tady dnes
Náhle tu stojím sama
A vůkol čiší chlad
Mé sny se mění v drama
Není čemu se smát
Přestože slunce svítí
Tak tma se na mě řítí
A šedé moje bytí žere rez
Jistě víte
Že lásce naučila ženy
Afrodité
Co vystoupila z mořské pěny
Afrodité Afrodité Afrodité
Jí vděčíme
Za to že víme
K čemu jsou rty a k čemu klín
Mocná síla zabloudila
Do mé duše zklamané
Tiše se uvelebila
Na věky tam zůstane
Když do divadla
Vítr ho zanes
Rozpačitě se pousmál
A pak řek já jsem
Aristofanes
A my jsme řekli Račte dál
I vešel dál a
Zeptal se plaše
Čí je to divadlo
Řekli jsme naše
Usmál se na nás a pak se
Rozpovídal
Že prý mu cestou chlaina zmokla
A potom v rámci besedy
Zanadával si na Sofokla
A na dva další tragédy
Pak se nás zeptal zdali
Bychom něco nezazpívali
Potom posadil se do hlediště
A jak náš zpěv uslyšel
Zved se a řekl Přijdu příště
Ale už víckrát nepřišel
Proč jsi k nám neprišeu
Ja som ťa čakala
Na lávě seděla
Z okénka hleděla
Dušenko moja...
Jak se řecky řekne řeka
Jak se řecky řekne břeh
Břeh na kterém
Charon čeká
Trpělivě Nezná spěch
Ví že jednou sveze všecky
Tam odkud nám právě dnes
Vesele a spiklenecky
Kyne Aristofanes
SMUTNÁ ULICE
z knížky Med ve vlasech
Toho dne se v naší ulici
Splašil kůň
A bledá dívka nesla tudy
Náruč květin
Listonoš neměl pro náš dům
Ani jedno psaní
Jako by všichni na nás
Zapomněli
Toho dne jsem stál u okna
Všechno to co zde popisuji jsem viděl
Na vlastní oči
A toho dne jsem pochopil
Tu smutnou ulici
Štatistiky
Online: | 5 |
---|---|
Celkom: | 375069 |
Mesiac: | 5443 |
Deň: | 156 |