* 14. december 1895, Saint-Denis, Francúzsko – † 18. november 1952, Charenton-le-Pont, Francúzsko
Vlastným menom Eugène Émile Paul Grindel, bol francúzsky básnik. Meno Paul Éluard si vybral v roku 1917, keď mal devätnásť. Zdedil ho po svojej starej matke Félicie. V mladosti sa pripojil k dadaizmu a stal sa jedným z pilierov surrealizmu otvoriac si tak cestu k umeleckej angažovanosti. Bol známy aj pod pseudonymami „Didier Desroches“ a „de Brun“. Bol zakladateľom surrealistického hnutia s Louisom Aragonom, André Bretonom a Philippe Soupaultom. Od roku 1926 bol členom Komunistickej strany Francúzska. Mal hlboký priateľský vzťah s Bretonom až do roku 1938, keď sa tento stretol s Trockým v Mexiku a oznámil vytvorenie „Fédération internationale de l'art révolutionnaire indépendant“ („FIARI“), nezávislej od „PCF“ (Komunistickej strany Francúzska). Celý život sa stotožňoval so surrealizmom. Zároveň dosiahol dobrú reputáciu a bol prijatý ako spisovateľ tradicionalistickou kritikou. Klaňal sa surrealistickému pravidlu zhrnutému v tejto vete Lautréamonta: "Poézia musí byť pre všetkých, nielen pre jedného." S Benjaminom Péretom napísal 152 prísloví podľa surrealistického vkusu. S Bretonom „Au défaut du silence“ a „L'Immaculée Conception“. S Bretonom a René Charom napísal „Ralentir travaux“.
Bol vylúčený z Komunistickej strany Francúzska aj ďalej pokračoval v boji za revolúciu, za všetky revolúcie. V úlohe ambasadora surrealizmu, cestoval po celej Európe podrobenej fašistickými režimami. V septembri 1939 bol mobilizovaný do intendantúry (správa, administratíva) francúzskej armády. V roku 1943 spolu s Pierre Seghersom a Jean Lescureom zbieral texty mnohých básnikov činných v odboji a vydal antológiu s názvom „L'Honneur des poètes“. 18. novembra 1952 Éluard podľahol srdcovému infarktu o deviatej ráno vo svojom dome na 52 avenue de Gravelle v Charenton-le-Pont.
Ona noc před smrtí byla
Nejkratší v jeho životě
Myšlenka že dosud žije
Mu rozpalovala v žilách krev
Hnusila se mu tíha těla
Sténal z přebytku síly
A zcela na dně té hrůzy
Začal se usmívat
Neměl JEDNOHO soudruha
Ale milióny a milióny
Věděl že ti ho pomstí
A světlo dne mu vzešlo
.
Nepřítelova báječná bilance
Pozdravy účtují s důstojností
Holínky účtují s našimi procházkami
Pitomci účtují s našimi sny
Hulváti účtují se svobodou
Strádání zúčtovalo s dětmi
Bratře zúčtovali s tvým bratrem
Olovo zúčtovalo s nejhezčí tváří
Nenávist zúčtovala s našim utrpením
A síla se nám vrátila
My zúčtujeme se zlem
Kritika poezie
Pheň probouzí les
Stromy a srdce listy a ruce
Štěstí svázané v kytici
Zmatené zjihlé lehounké sladké
Je to les přátel který se schází
U zelených studánek
Dobrého slunce planoucího dřeva
García Lorca byl popraven
Dům jediného slova
Se rty, jež se spojily k životu
Děťátko jemuž se slzy
Ze zorniček vytratily
Budoucí světlo vtéká
Kapku po kapce do člověka
Až po průsvitná víčka
Saint - Pol - oux popraven
A jeho dcera umučena
Ledové město ledových zákoutí
Kde sním o kvetoucích plodec
O celém nebi a o zemi
Jak o pannách odhalených
Ve hře která nemá konce
Kameny zvadlé zdi bez ozvěny
Vyhýbám se vám úsměvem
Decour byl popraven
Zabíjet
Dnes v noci padá
Divný klid na Paříž
Klid slepých očí
Bezbarvých snů
Jež vrážejí do zdí
Klid zbytečných paží
Čel přemožených
Mužů nepřítomných
Žen odváté krásy
Bledých studených vyplakaných
Dnes v noci padá
Mlčenlivě
Divný svit na Paříž
Na staré dobré srdce Paříže
Hluchý svit zločinu
Uváženého drsného čistého
Zločinu proti katům
Proti smrti.
Zákaz vycházení
Co chcete dveře nám střežili
Co chcete v pasti nás drželi
Co chcete ulici zatarasili
Co chcete město pokořili
Co chcete hladem umořili
Co chcete zbraně nám vzali
Co chcete noci nastaly
Co chcete my se milovali.
Sen z 21. září 1943
Snil jsem, že rychle kráčím
Po tyrolských cestách
Někdy abych šel rychleji
Kráčel jsem po čtyřech
A moje dlaně byly tvrdé
A hezké venkovanky
Po tamním způsobu
Mě při potkání zdravily
Něžným pokynutím
A přicházel jsem k vězením
V oknech visely stuhy
Dveře tam byly dokořán
A vězení byla prázdná
Moh jsem tam bydlet
Vcházet a vycházet po libosti
Moh jsem tam pracovat
Moh jsem tam být šťasten
Dole ve stáji
Černí opentlení koně
Čekali až se mi zachce vyjet
Jak vode ve slunci
Chvěly se zdi
Vesnické ženy na návsi
Se smály a nevěděly proč
Byl svátek sněhu
Uprostřed léta mezi květinami
Zase jsem odešel nahuštěn čistým vzduchem
Lehký a rychlý na cestách
Přišel jsem ke stejným vězením
Slunečným prázdným veselím
Probudil jsem se překvapen
Že jsem nepotkal ani jednoho muže.
Paul Eluard : "Liberté" (dit par l'auteur)
Můj vstup do komunistické strany je logickým výsledkem celého mého života. S potěšením mohu říci, že jsem nikdy nepovažoval malířství za umění, které je jen estetickou zábavou a zálibou. Kresbou a barvou - neboť to jsou moje zbraně -chtěl jsem pronikat stále hlouběji do vědomí světa a lidí, aby nás poznání každým dnem více osvobozovalo ... Léta strašného útisku mne přesvědčila, že musím bojovat nejen svým uměním, ale celým svým bytím.
Tolik jsem toužil najít novou vlast. Vždy jsem byl vyhnancem, teď už však nejsem; do té doby, než mě Španělsko znovu bude moci přivítat, otvírá mi francouzská komunistická strana svou náruč. Našel jsem v ní všechny, jichž si nejvíc vážím - největší vůdce, největší básníky a všechny ty krásné tváře ozbrojených Pařížanů, které jsem viděl v oněch srpnových dnech.
Jsem zase mezi svými bratry."
Pablo Picasso
"... nářky dětí nářky žen nářky ptáků nářky květin nářky stromů a kamení nářky cihel nábytku postelí židlí záclon hrnců koček a papírů nářky vůní sápající se na jiné nářky kouře a probodávající ramena nářků dusících se v kotli a nářky deště ptáků zaplavující moře které rozežírá kost a láme její zuby kousající vatu jíž slunce čistí talíř který měšec a kapsa skrývá v otisku chodidla ve skále"
Pablo Picasso - Guernica
Štatistiky
Online: | 1 |
---|---|
Celkom: | 375074 |
Mesiac: | 5446 |
Deň: | 156 |