*4. februára 1946 Praha - – † 11. augusta 2013 Saint Valéry en Caux Francúzsko
Česká poetka. Patrila do okruhu beatnikov, ktorí vystupovali v Poetickej vinárni Viola. Je s Václavum Hraběm a Inkoo Machulkovou radená k najvýznamnejším predstaviteľom československej beatnickej poézie. Matka bola Ruska, otca nepoznala. Potom, čo j matka ochorela, žila od roku 1956 v detskom domove a diagnostických ústavoch (vtedy tzv. Záchytné domovy). Prejavovala sa ako nezvládnuteľná a z detských domovov utekala. Na Strednej keramické škole v Běchyni študovala iba rok (1961), potom sa živila krátkodobými zamestnaniami. Niekoľkokrát sa pokúsila o demonštratívny samovraždu a v roku 1962 bola liečená v psychiatrickej liečebni v Bohniciach. Od roku 1963 žila v Prahe; od šestnástich rokov publikovala časopisecky básne a spolupracovala s poetickou vinárňou Viola. [1] V roku 1968 opustila so svojim vtedajším manželom Československo a emigrovala do Francúzska.
l
Alice Horáčková Vladimíra Čerepková
Klobouk na hlavě
Nahoře u nebe letí pták. Stačí jen sundat
s hlavy a zamávat. Ale co ví pták?
Rovnou cestou padá déšť.
Přece bys neplakal,
když vystoupíš ze svého rámu.
Přece bys neplakal nad prázdným obrazem.
Podívej se dobře a uvidíš v té prázdnotě
obrys klobouku.
Jen obrys, ostatní se rozplynulo v slunci.
Ta duha je velký měsíc, je to barevný pes.
Pes se narodil ze slunce a deště
a sežral ti klobouk.
Hoď po něm kamenem a on stáhne ocas
a s úpěním zmizí.
Sáhneš po něm do svého obrazu
a zašpiníš si prsty.
Hle, obraz je ještě živý a mokrý.
Jdeš dál. Pro tuto náladu je nejlepší jít
podzimní alejí.
Půjdeš podzimní alejí mysle na svůj klobouk.
Zapomeneš na barevného psa.
Vrátíš se podzimní alejí.
Červené slunce visí nad tebou,
vždyť už je k večeru.
Alej je dlouhá a prázdná.
Vstoupíš do svého obrazu.
Obraz i klobouk je suchý.
Na obraze svítí slunce,
polední slunce a fouká větřík.
Na obraze je všechno jiné než ve skutečnosti.
Nasadíš si klobouk
a on je kousek nad tvou hlavou.
Přidržíš ho rukama a ruce vzlétnou.
Chytneš ho do zubů a zuby ti vypadnou.
Podíváš se na klobouk a oči ti oslepnou.
Budeš utíkat, ale nohy se ti podlomí.
Padneš, budeš lapat po dechu,
ale dech se ti zastaví.
Na své srdce nespoléhej.
Tohle je smrt.
Ryba k rybě mluví
I
Podívej plavu v zelené
vodě štěstí
nepromluvím
budu číst z tvých očí
dopis z výčitek
neodepíšu ti mé oči
nemají na známku
Bála jsem se některých krás
nevadí ti to
a já ti ztratím všechny vzpomínky
když mě nebudeš poslouchat
kdybys dělala to co nikdo
dnes bys od samého rána
stála s rukama vztaženýma k nebi
Nedám to znát
když se mé oči stydí
do bloku jsem ti napsala
že jsi vůl
a nejsi
mé oči se styděly už mockrát
tak co ty rybo
poznala bys to
Od ticha k tichu nesl se můj křik
a porušil tvé ticho
jak jsi se ty rybo němá
zlobila
Zastavila jsem na chvíli čas
a vítr mně bral zlost
jak
když peníze na to neplatí
mám splatit svůj dluh rybám
II
V tenhle moment
moje kamarádko
ti vyhasla slova v ústech
to jenom jedna zrádná slina
Půjde se koukat na měsíc
a bude výt na měsíc
křikem bláznivých sluncí
řekneš mně
koberče
hrubý koberče
Řeknu ti moste
šlapu na tebe
a všechny mosty se usmívají
Odpovíš
Jsme přece ryby
III
Dám ti světlo svých rukou
mé ruce prožrali moli
všechno to prožrané to jsou ta světla
Půjdu do noci hledat
druhé takové ruce
k neštěstí zblázněné
ponesu svou hlavu v dlaních
oči mají hlavy
v dlaních ponesu hlavu
Celé nebe bude hořet
všechno zapálím
ponesu svou hlavu
světelnýma rukama
Prožrali je moli
na světě existují
moli
kteří prožírají ruce do světel
Jahodový sen
Teď když jsme spolu došli k stejně
modrým závěrům
můžeme si půjčovat i stejnou tužku
aniž bychom se přitom probodávali očima
a vyčítali si středověké dětství jako nákupní smlouvu
s přiloženými nůžkami k odstřižení
čekající na nával a velké chtění
ke kterému jsme došli po jahodových cestách
a teď ponořeni v hromadách sladkých jahod
na sebe blbě koukáme
Jaktože u konce snu je tak malé nadšení
a jahoda po jahodě dává tuhle strašnou
červenou hromadu
V hodinářství
Milý příteli kdy mi předložíš plán cesty
která ti tolik připomíná Řím
neb tyhle hodiny nejdou
nejdřív se předcházely
a teď se začínají zpožď
Ve velkém lese visí záclony a na nich inzerát
Prodám zpáteční cestu a obchod s papírem
Kolik je hodin kam jdeš
Rýma
Od tmavého zrcadla se vracím k vaření
venku červánky padají
Mám už jít a vypnout navždycky zelí
vyvolat v tmavých komorách svoje zrození
Opustit zelí i ulici nízko
aby mně nebe bylo o víc blízko
Zima
Mráz kreslí přízraky na půlnoční dveře
a z ledových schodů padají živé rampouchy
a rozpouštějí se za dlouhé zimní noci
v spící horké tělo
pokryté mluvícími krystaly sněhu
Trpělivost v Supermarketu
Rozebrané loutky ve výkladních skříních ticha
Kde osud se zvolna mění v duhovou smrt
a nebeská únava proniká až k šedivé věži
k neonovým zářivkám
a bledé trávě ohraničené železnou mříží
Není nás nesčíslně a dáme se ještě spočítat
ale trpělivost
ta opora chátrající časem
se podobá šacování nevinných na kopci
a pořádek se zdá být vesmírný
Svět jako kuchyň plná netopýrů
a hory obsazeny cizozemci srdce
země vidoucí a blikající
proměněná v slamníkové bezedné noci
a dne co zapadá do cinkání příborů
den rozdělený na dvě části nožem
a naděje asi jako spálená kniha
anebo pohled z oken odkud dýchá
bezpečí z peřin
teplo sporáku uklidňuje každodenní šaty
a duše mizí za mřížemi mozku
4
Telefón
Vychází ze čtverců a obdélníků
k vybledlému moři
a za pomoci plavčíků rozeznává příchod
pozdních vln
v každém zrnku poznává dějepisného trilobita
a s lasturou na uchu telefonuje domů
Hlas (to marné volání na poušti)
je co chvíli přerušován
klimatickým pozorováním zpráv
a z domova se ozývají povětrnostní podmínky
Rodinný hlas s důrazem na každém slově
oznamuje
stupně na teploměru
Též aleje rudnou a jižní ptactvo odlétá
neboť nastaly zimní mrazíky
Sluchátko odhozené do rozbouřeného moře
odpovídá všem co na to čekali
Odlomené věci
Moře a jeho dvanáctá vlna napodobuje naho-
dilé cestovatele a unáší rybáře zpět do páté
třídy. V hodině učení jsou probrány jedlé ryby a
v lesním programu to zas budou houby
s octem. Na třetí hodinu jsou předepsány
kapky do očí a po škole povinné odebrání
dalekohledu a zatracení archeologie.
Jeden z cestovatelů je prostě jenom vlna, ale
tak sebou při výkladu zmítá, že jeho ohlušující
pohyb probudí kraba z páté lavice a ten místo
směrem k tabuli postupuje pozpátku. Tam
skála vyučuje původ boulí a hrozně vrže, když
se přesouvá po starých parketách.
Její kamenné pravítko měří pláž a rybář ví,
kam se obrátit se svojí sítí, aby ho nepřepadly
vodní rostliny.
Průhledný Svět (Veronika Vítová / Vladimíra Čerepková) live from U staré Paní
https://www.youtube.com/watch?v=ya5DJqorO1Y
Štatistiky
Online: | 3 |
---|---|
Celkom: | 375062 |
Mesiac: | 5441 |
Deň: | 153 |